zbytečné básně

jezero je obklopené skálou
voda vtéká škvírami v stěnách
vytéká slabým pramenem v pásu
útlého břehu
a pak se hned zase tříští do strmého koryta
v tichu čtvrtohor hloubeného
generacemi ledu

byl to jen vrtoch dětí
které si taky spočítaly pravděpodobnost
existence ryb a vodního monstra
nebo 
tu teď těmi nastrčenými pruty
někdo vědomě útočí
na moji měšťáckou morálku
nakaženou duševní rovnováhou
přijetím všech prastarých zákazů změn

 

vyměnili dveře
i okna
okenice tak nepochopitelně
zavírané zvenčí zulámali
savo vyžralo podlahu od bůhví čeho
škrábance na zdech
dovedně kryje skříň
z kůlu vprostřed pokoje
zbyla kruhová vyvýšenina v podlaze

když do ní dupneš správnou vahou
možná se rozsvítí obvodová světýlka
a z prken vystoupá křeslo
pilotní kabiny lodi do soukromých vesmírů
s únikovým modulem
dávno uniknutým

 

jsme jako enzymy
v plechovém hlenu trajektu
je ticho
někdo tu musí lovit racky
i modrohlavá kantýnská mele kávu
jakoby beze zvuku
za tichých pohledů lovců wifi
dějí se největší věci doby
pupky se lijí přes funkční trika
komusi zmedověl hlas
jenom já čtu si
spam jak lépe ukojit milovanou

 

 

v zahrádce její matky
raději nahlas krákorám
jeg er tjuesju år
a přitom vše je tak čisté
v dětském stanu
spacáček učebnice dotyk
jen kolena cudně u sebe
mám já
a místo křížku na stěně
růžový míč tak nezemsky
navždycky zaklesnutý do kloubů
domu

 

 

tohle nemůže být obyčejný
nedělní výlet
chlap nese kost v podpaždí zrcadlo
ženská vede dítě v druhé ruce lžíci
pes ochcává kontejner
třeba tudy chodí každý týden
a v kopci nad městem
pak dítě šlape po zrcadle
až v tom osudovém algorytmu praskaného skla
začnou být slyšet čtyři doby
v každé liché chlap udeří do psích žeber
a z mordy tryská crescendo
zatímco
ženská prstem hraje táhlý bas
jak hliník lžíce tvrdě drnčí
mezi sevřenými zuby

snad tomu říkají předhudba
signál co putuje kouty vesmíru
až možná znovu najde
ty předvěké nelidské bytosti
které tu kdysi do pánve naší krajiny
přimísily své semeno

 

 

 

 

uprostřed města po sezóně
v parku co patří k léčebně
nevěřím nikomu
mezi šílenci a zřízenci
chybí kontrastní prvek
přerušující nástin jednotvárnosti
mezi šílenci a zřízenci ještě
poslední zbytky
japonců v renesančních šatech
a já v triku
s fleky po semeni
setřenými z jejích zad
na tomhle světle jistě až do dálky
viditelnými

 

 

 

 

---