Rozchod

Rozchod

 

Kráčíš známou krajinou, teď ďáblem proklatou,

snad slova právě vyřčená jsou krutou odplatou?

Nehodláš se smířit s prohrou, ta nepatřila tobě snad.

Opájíš se slovem vlídným, ve svůj prospěch šetříš čas.

 

Konečně už najdi sebe, do hrsti vem rozum zas,

nemůžeš se trápit věčně, jenom ztrácíš čas.

Pochop přece, nechce tě již, 100 krát zní ti hlavou.

Chceš snad bloudit zbytkem léta s tou myšlenkou klamnou?

 

Přejde podzim, zima dlouhá, co myšlenky vrací zpět,

vím že jedna jenom pouhá, poraní tě hned.

Nezoufej už, přijde jaro, těš se na něj, plánuj, hraj,

vím že až ji potom potkáš, nebude ti fajn.

 

Půjde s jiným ruku v ruce, zvykej si už na to hned,

až půjdete proti sobě, srdce chladná jako led.

I přez to vše zastav, pozdrav, k tomu štěstí popřej,

navzdory všem klamům tak, duši klidu dopřej.

 

 

---