T V Á Ř ...

prosvítá z černoty

nádech vykloněný z okna

do srdce  úsměv položí

roztaje  ledovou  tříšť

rozevřeš náruč

tak   jako před časem

možná trošku se strachem

to nic

vény  nám  napoví

pohledem touhu  netajím

otevřeným  krokem blíž

vnímám      jen sálání

a oříšky těch očí

pro mě zpíváš

rty pevně přimknuté

splýváme

do zlatých kroužků s perlami

chvěješ se

     z hlubiny       zašeptáš     

l á s k o

ty horké dlaně chci navždy

pevně vtisknout  do těla

                                                                                                       ( už  vidím jen  rozplývající se  tvář )

                                                                                                                                                                                                                                              b.s.