Lidé snědí i muziku

O dvou jídelních vozech

Vagónem teče pivo. Po zemi se kutálí plastová láhev a kolem nohou cestujících kreslí chmelové prameny. Ty se větví jak jihoamerický veletok, obtékají gumu podrážek, vpíjejí se do tlapek pejsků. Kdekdo by si snad i lok. Nad tou pasekou spí muž s čepicí Guiness a rukou ztuhlou do tvaru lahve. Tak věci tečou na trase B.  

V čajovně možná právě povařili Zlaté vlasy děda Vševěda a chystají se je podávat s obřadným patosem. Studenti o zkouškovém období čerpají sílu z teinu, v naději, že se stanou vševědy. To v tramvaji proplétající se potemnělými ulicemi se servíruje jen pivo z plastové láhve. Moc nepění, ale jistě potěší. Za chvíli se piják zaboří hlouběji do sedačky a možná pak i sveze k zemi. Zkoušky už ten muž vzdal. Život mu jich uchystal přespříliš.

Čtyři eskyma

Franta Nedvěd vzpomíná na půlnoc, kdy si dal u pumpy kafe a čtyři eskyma. Dopolední proud country rádia teče z reproduktorů a v bytech zazvonily lžíce. Hovězí výpary stoupají ke stropům a děti už se těší na sladkou odměnu - své eskymo. Snad jim Franta na pumpě nějaké nechal.  

Korálový útes města

V úžlabině Spálené ulice lidé požívají sváteční krmi: vietnamskou bagetu. Naklonění mrazem nad plastovými stoly, s plastovými kelímky obřadně rozestavěnými v rozích, hltají. Z úst jim vytékají zelné vlasy, krevety a majonéza. Je po poledni, kolem řinčí tramvaje, soudci se vracejí k přísné práci a v úžlabině Spálené, tom korálovém útesu města, za oběť hladu právě padli mořští korýši.

Žena a trdelník

Na eskalátoru metra si žena povídala s trdelníkem. Hovořila do otvoru sladkosti a vypadalo to na pobavené téma. Snad se jí obratem dostávalo sladkých lží.

I muziku...

Zima vhání pražské chodce do útrob vývařoven. Ztracení v mlhovině výparů dávají kvinde hladu, někteří soustředění, jiní v uvolněném hovoru. Z reproduktorů se snáší hudba, usedá na ramena, jako poprašek sněhu, a padá dál do talířů, neboť i hudba je jen hmota. Člověk ostrého zření snad dovede ocenit guláš s jemným dotekem Stravinského věty, ale takových mnoho není. A venku se už šeří a čas lidi vyhání zpátky do zimy. Ach, ti nenasytní lidé, snědí i muziku.