nepochopen

zvláštně slova kladeš, líbí :) 

Díky, reinko, tohle se vždycky dobře poslouchá. :)

vinco, asi tuším o čem píšeš... jenže jak víš "časy se mění" :-))) Nadejde čas kdy budeš sebevědomá a jiní nepochopení... 

Ostrich: díky za přání, jsem paradox sama o sobě. :)

florian: už jo - předčasná únava životem...

Dokud jsem nebyl milován a pochopen (ach jo, ta pýcha, ale nevím, jak situaci zkrátit bez pyšného vyznění...nehci skončit jako Niobé...tak jen v závorce pro mocnosti náhodné podotýkám, že pyšně to nemyslím), byl jsem hodně jiný...tenhle zásadní růstový směr ovlivňoval moje bytí asi tak, jako když malé miminko neví, co se děje, ale prostě MUSÍ lézt a snažit se stavět na ruce, kolínka, prozkoumat všechno kolem do posledního místečka, škvíry, rohu...

Nešlo to jinak. Kdekoliv byl záblesk možnosti, už jsem se po něm hnal.

A tak rezignovat na lásku spočívající v pochopení zdá se mi teď být v memetickém prostoru analogické rezignaci na chůzi v prostoru genetickém.

Ovšem nerezignovat - to  bolí. Těch pádů!

Možná že právě proto to většina  (nevím, odhaduji, jak by se to asi tak dalo zjistit...?) zatím spíš vzdává. I proto je lidský svět takový, jaký je.  To nepochopení uvnitř rodin se přenáší na děti.. Ale to je nadlouho, ne na jednu odezvu natož na jednu básničku.

Vyjádřila jsi  pocit  téhle chvíle dobře, doufám, že bude fungovat tak, jak taková terč významu zasahující vyjádření obvykle fungují - tj.paradoxně :o)

:) No, lze tak některé situace řešit; ale je to skutečně řešní? :)

/*

/*

líbí