Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte setíha
28. 01. 2000
0
0
676
Autor
kaťuška
Vytraťme se z pokoje noci
nezanechajíce za sebou jediný obraz emocí
Uprchněme jako dva nešťastně přistižení
při prvním ochutnávání svých těl a jejich krásy
Ložnicí nám budou kamenné kostky ulice
opuštěné domy jsou tvrdou postelí
a smutné davy se stanou nebesi
Ne, nespěchej
jen lehce poodkryj krajkovou košilku chtíče
trp, týrej své oči tím pohledem
uhoř v něm, utop se, nech se zaplavit prudkou čistotou toho aktu
Pojď, kolem mě jsou pouze trny ostrých vzpomínek
nemůžeme si dovolit nostalgii
Dotkni se mě
poodhal závoj chladné touhy
Umři ve mně, pohřbím tě ve svých vlasech
Jemně se kolem tebe obmotají jako hadi
co vpouští do žil jed
nepřestanou dokud mnou nebudeš plný
Zabij mě rychle nebo to udělám já
nedovol mi vraždit
vyhoď mě na dlažbu nového konce
zamkni za sebou všechny dveře
Už nikdy mě nevpouštěj do svých snů
upal mě na hranici šílenství
udus mě plynem spásného bytí
ukopej
ubodej
vyžeň ze svých erekcí
očisť se od mé zvrácenosti a obscénnosti
uvězni mou perverznost
opusť a už nikdy nehledej cestu zpět
opusť a už nikdy nehledej smutek mých řas
opusť a už nikdy nehledej bolest mých rtů
odpusť a už nikdy nehledej chybějící část mého srdce - sebe
Asi jsem příliš všední, stále hledám příčiny, zdroje, kořeny. Nenacházím je, přesto mi to nevadí, dodávám si vlastní. Když čtenáře takhle vedeš po jeho vlastním nitru musíš být skutečně dobrá. Díval jsem se do tvé autorské občanky, jsem dost napnutý kam se budeš pohybovat?
Hm... docela spontánní ... nejvíc se mi však líbí poetický a zformovaný konec.
WOW! Tahle je možná ještě lepší než ta předtím.. máš pravdu, taky jsem křičel UŽ NIKDY MĚ NEPOUŠTĚJ DO SVÝCH SNŮ.. A doufám, že nebudu muset křičet zas...