Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřikázání první: Být viděn u pekaře Pavla
Autor
Movsar
První přikázání současného kosmopolity je: Být viděn v krámku pekaře Pavla. Jen málokdo si dnes dovolí nemít na zřeteli tento zdvižený moučný prst, a tak činím tento první záznam:
Při procháezní pasáží obchodního centra na Smíchově jeden z výkladů je průsvitnější než ostatní. Tam za tou téměř neviditelnou clonou ze skla má krámek pekař Pavel.
Pult je obsypán cukrovými plody jak ovocný strom za rozpuku sil. A vše na tom pultu září barvami jak vidiny konzumenta diethylamidu kyseliny lysergové. Personál má sněhobílé blůzy a do tváří vytesané úsměvy. Kdo by si snad myslel, že jde o úsměv hřejivé linky, mýlil by se. Tyhle úsměvy v sobě ukrývají stopu povýšenosti, neboť jsou nasáklé povýšeností, kterou si sem přinášejí hosté. Anebo to bylo naopak? Přivezl si ji personál z nějakého pařížského školení domů, podobně jako si vozí z východní Asie sexuální turisté pohlavní chorobu? Nevíme, tuto záhadu povýšenosti musíme ponechat nerozluštěnu, anebo ji můžeme nabídnout intelektuálům vybraného vkusu k vážné disputaci.
Před pultem je rozestavěno několik stolů. Mají ostré hrany, neboť, jak psal Josef Kroutvor, Praha je také městěm ostrých hran. Ale je tu i stůl artušovský, kolem kterého se sedí ve svorném přitakání sladkosti. Před sladkostmi jsme si rovni, opar mléčné kávy vynáší závazek spiklenců cukru směrem ke stropu. Až tam je rozmetán větráky a dále odnášen ventilací někam ke Smíchovskému nebi. A sytí se tou ideou vrány a kavky, a takto na duchu povzneseny odlétají na křídlech patosu někam k Žižkovu, hlásat tu šťastnou zprávu o volnosti, rovnosti a bratrství lidem, kteří od pekaře Pavla neochutnali ještě ani tu nejmenší briošku. Jak ti budou potěšeni. Ale pojďme dál, hosté už nedočkavě čekají, aby byli zachyceni pohledy kolemjdoucích.
Ano, stát se hercem ve fantaziích druhých, přesně o tohle tady jde. Každý herec už z ochotnických kroužků ví, že nikdy nesmí hrát pro kameru, nýbrž vždy dělat, jako by neexistovala. A tak i hosté za těžkými a úžasně naleštěnými skly výkladů dělají, jako by tady nebyli. Jedni jsou zabraní do vážného hovoru, jiné poutá starost o děti válející se opodál; samotáři nejčastěji telefonují a činí tak s vážností státníků v předvečer atomové války; a je tady také dívka vyťukávající do svého laptopu s vážností ještě o poznání větší šifru, jež má hrozící atomové válce zabránit. Sláva, podařilo se a ona nyní může stříbrnou lžící rozpůlit dortík. A my ostatní si můžeme oddechnout: protentokrát jsme zachráněni.
12 názorů
taky piju vodu jen z vodovodu. loni se mi to na praze 6, kde jsem byl navíc náhodně.., stalo osudným. ale nerezignoval jsem a piju dál, ona je totiž i lepší.
slunceblunce
07. 04. 2016mě se líbí teď to freegantství... popelnicový potápěči... něco jsem o nich psala taste-waste jen tak okrajově...
když z polí vyzobáme, co tam zbylo, nakrmíme mraky lidí, co žijí opravdu chudobně , když vybereme popelnice před supermarkety každej večer, bude mít celá jedna vesnice chutnou večeři a možná i snídani... s tím jídlem je to katastrofa!
my soutěžíme se sousedkou s odpadky :) já vím, je to taková sranda hra, ale i k zamyšlení. Plastové lahve z pití, šampónů, pracích prášků... děs!
piju jen vodu z vodovodu a kupuju jogurty a mlíko ve skle. výrobky hlídám, aby byly jen od nás z Česka... snažím se žít v symbióze... není to lehké, tržní společnost furt vede... navíc mám jeden luxus - čas.
skromnost je svoboda! až to pochopíme, bude dobře :)))
díky za úvahy :) baví mě to
za ty peníze by mi to taky nechutnalo.. :-)
jeho příběh je správně bizarní, četl jsem o něm hodně, jeho výpovědi ve švýcarsku, to by byl pro fellinihoi materiál! pravou tvář ukázal po vynesení rozsudku v událostech komentářích. dn předtím svíčka za antoníčka, den nato obžaloba všech, kteří můžou za jeho stíhání. ale zase: je pravda, že pokud provozuje veganské jídelny, tak mu patří velký dík a rozhodně tím mnohé splácí. jinak si o tom tunelu žádné iluze nedělám.
skromnost se dnes nenosí. až krize by ukázala kde jsou hodnoty: o hladu je hodnotou i suchý chleba.
slunceblunce
07. 04. 2016u pekaře Pavla jsem byla kdysi dávno... a moc mi tam nechutnalo :)))
teď mám pozdní snídani - oříškový motanec a přemýšlím o životě. Je to scéna nebo není? Co je holý život.. cesta? co je gesto a co jen strčení vlasů za ucho?
každej jsme nějak uzpůsobeni. Je nás hodně, kterým se rozlepily oči... a bude nás čím dál víc.
hodně přemýšlím nad naším jedním uhlobaronem. peněz jako želez a je budhista - fakt je budhista! žije skromně, mluví jako dalajláma, vypadá skromně... tak proč doprdele!!! dovolí ta sviňstva, co dělají jeho zaměstnancům? hm?? tohle mi nejde do palice :)
znám skromnost, znám lidi, kteří si na nic nehrají, žijou si svůj skromný život a vypadaj vážně spokojeně. Myslím, že patent na ten nejlepší život je v nás - my musíme být spokojeni a ti kolem nás taky... nejde vyčlenit svý okolí, ve kterém se pohybujeme... říkám tomu přenášení pohody... tuhle sílu musíme hledat - dokázat přenášet pohodu ze sebe do druhých a zase zpět... symbióza duší
hehe já vím fixe :)) ale nebyl by to ráj?
tahle poznámka je pěkná. vymaloval jsi úžasný obraz, asi z toho, nedbaje tvých autorských práv, něco udělám, protože mi to připdá malebné: praha jako obří divadlo, kde se i narkomani, bez ohledu na účinky heroinu, drží pevného scénáře. kolem chodí bém,jako velký metropolitní režisér, a kontroluje každého pražana, zdali nezanedbává svou roli. :-))
Když jsem byl v Praze, přišlo mi, že tohle chování se netýká jenom nějakého pekaře, ale tam i feťáci dělali pózu z toho, pod kterým leží stromem v parku. Vsadim se, že dnes si pod tím stromem fotí selfíčka. Kdejakej dělník má lepší mobil než já.
Hezká přirovnání (...odobně jako si vozí z východní Asie sexuální turisté pohlavní chorobu...), místy zvláštní slovosled překlep (...Při procháezní pasáží obchodního centra na Smíchově jeden z výkladů je průsvitnější než ostatní...) Při zmínce o smíchovském nebi mi přijde na mysl pivovar, ale nic tu o něm nenacházím... Asi mám jiné chutě, ale číst se to dá. A po závěrečném odhlédnutí ke jménu autora, k názvu a k názvu další miniatury mi dochází, že tenhle soubor fejetonů (?) bude možná potřeba vnímat jako celek.