Dialog.

Dialog.

Básník :

\\\"Tolik chci v sobě probudit sobeckost
   svou skulinku Vám nedám
   zde nejde o chtivost
   nedovedu prostě pochopit
   termíny nekonečných odkud kam
   odkud kam sahají stopy
   té a té upřímnosti vyjádření básníka.

   I moucha pod křídly svého kalendáře
   letí a neví kam...\\\"

Čtenář :

   \\\"Co ze mě zbylo
   když srkám ranní dršťkovou
   a značkuji své nové montérky
   v nichž budu muset nespočet hodin fungovat
   aby mé děti jako první srkaly
   jelikož ve své čistotě ještě nezapomněly přemýšlet
   nezapomněly do doby
   než se vydají po mé silnici
   a jako nemyslící stroje budou rovněž fungovat
   díky zločinnosti strahovského přeludu lidské uniformity
   sloužící dvěma nástrojům
   pouhý okamžik jakoby svobodným a sladěným do sebe
   a nočním dostavníkům
   jež teprve slouží člověku
   teprve když je úplně nahý
   v opilosti družný
   a vlastně nepopsatelně sám
   jako vosa tonoucí se s hromadou svých družek
   v sklenici naplněné šťávou

   jak mám já
   či přesněji člověk z toho dostavníku
   vnímat křídla Tvé mouchy
   která si letí a neví kam...\\\"