STŘÍPKY - NAPOSLEDY

Tak jsem si přečetla o tvých hodinách klavíru. Víš, co je zajímavé? Že všechno nakonec dopadne tak, jak by mělo a že všechno zlé je k něčemu dobré :-)))

Zuzi :-) balet v našem městečku skončil s Evžou... ani nevím, odkud k nám dojížděla. Je to už tak dávno. Bylo to něco neobvyklého, to máš pravdu...

Ta fotka, o které píšu, je kouzelná :-) Kdykoliv jsem se na ni podívala, rozesmála jsem se...a funguje tak dodnes. Škoda, že ji sem neumím dát :-)

 

Lakrov...no mohl se ten střípek jmenovat třeba  HODINA BALETU, ale celkem dobře jsi vystihl, proč  jsem zvolila ono NAPOSLEDY. Devatenáct kapitol se mi zdálo být divné číslo...a taky, chtěla jsem si vyzkoušet, jestli to zvládnu... je to už víc jak dva roky, co jsem nedokázala střípky číst, natož psát.

 

Vítku, ten film jsem viděla také :-)  dík

nebylo to globálně, ani moc ve městě, ne v těch nejbližších, co byly kolem naší vsi... já bych vesnici nevyměnila za nic na světě, chtěla jsem jen tančit:)... což jsem ostatně mohla, ale jen tak laicky... pro sebe

Dovětek názvu působí smutně -- "derniérově" a to, že tohle naposledy je vlastně radostné, mi (pochopitelně) dochází až na konci. Za jedno z těch hezkých ohlédnutí očima dítěte. Tip.

Oceňuji přístup Tvé maminky - nenutit dítě do něčeho, do čeho nechce. Shodou okolností jsem nedávno shlédl příjemný film Billy Elliot, kde tomu bylo tak trochu naopak :-)

je dobře, že místo tance píšeš a dělíš se s námi :)*

Vidíš, ty jsi toužila po možnostech města a já byla nejšťastnější, když nás maminka na začátku prázdnin odvezla k babičce na vesnici, kde byl jen jeden obchod se smíšeným zbožím a bábinka bydlela "na vyhnálově" - na kraji vesnice :-)

no, já jsem to slyšela a musela jsem se s tím smířit, tehdy se mi to zdálo nespravedlivé, dnes to chápu... chyběl mi osobní prožitek (dnes už ho mám)...já vím, že o tom píšeš, já jen, že na té vsi toho tolik nebylo... tolik možností, dnes si děti mohou vybrat, rodiče je zavezou, zaplatí, obstarají...vidím to všude kolem... to za nás neexistovalo...

když jsem něco chtěla...musela jsem se snažit sama, máma mi žádnou cestičku neumetla... bohužel na to tančení jsem fakt neměla jak vzít... tak to dneska jen obdivuji... své děti jsem ale nic nenutila... dělají jen to, co samy chtěly dělat, a když to dělat chtěly, podpořila jsem je a nějak se na to vždycky uspořilo.. tak to má být

Zuzi, tohle je dvacátý "střípek" píšu o tom i jinde. Maminka byla spravedlivá a velmi statečná. Nikdy jsme neslyšely, že třeba na lyžařský výcvik, výlet se školou, nebo balet nemůžeme, protože to stojí moc peněz.. Nevím, jak to dokázala. Byla na nás od mých čtyř let sama.Byla ale i natolik moudrá, že nevyhazovala peníze zbytečně.:-)

Diano, i mě maminka poslala na hodiny klavíru :-) Píšu o tom tady - http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=351218&cr=all

Smyčko, myslím, že moje sestra má na balet vzpomínky hezčí, než já a to jsme ze stejného hnízda  :-)  já mám zase krásné vzpomínky na divadélko Mandragora, do kterého jsem psala texty na zdravotce...každý máme to své :-)

....tančila jsem 25 let....a moje sestry a dcera taky....u nás to ani jinak nešlo.... mám na léta v souboru ty nejkrasnější vzpomínky.....

ani ne, vždycky jsem chtěla tančit...jenže na vesnici škola sice byla, ale takové kroužky moc ne, možná tak pionýr... a dojíždění do vzdálenejšího města stálo peníze (které máma neměla) a čas, který v mém případě pohltilo hlídání mladší sestry a povinnosti.... takže asi tak

smyčka - Tebe to ale krásně inspirovalo! Tleskám :-).

Dept - můj tatínek to taky se mnou myslel dobře - posílal mne ještě do klavíru. Pro mne další trápení, nemám hudební sluch :-(

Smyčko :-) díky

 

Petře, moje holčička měla štěstí :-) do baletu nemusela .

Diano, dík za soucítění :-)

Zuzi, třeba bys pak změnila názor ;-)

trochu se stydím za svůj holčičí příspěvek neb jsem drsňák, ale je to hrozně mile napsaný... kdybych měl dceru, mazala by taky dfo baletu a fofrem:))) 

....ještě tančím, ještě mohu

ještě slyším hudbu hrát

ještě kroky pro mou nohu

lehoučké se budou zdát

ještě kreslím v hudbě příběh

moje paže vypráví

ještě jeden potlesk příjde

na parketu c´est la vie

 

co já bych dala za to, chodit do baletu...!

Nic si z toho nedělej, já byla taky nemehlo. Do baletu mě přihlásil tatínek. Možná proto, že nás cvičil jeho dobrý známý. No trápila jsem se tam asi dva roky... Krásně se při té tvé povídce vzpomínalo :-)****