Buvolí hodina

Růžové květy kaštanu

kdo by to byl ještě loni tušil

Pán si poklepal na sklo hodinek

prsty pohladil čelo

viděl, že jde o stejný materiál

jaký sedimentuje na dně křtitelnice

 

Nastal čas vrátit se opět na začátek

kde slova jsou stále k smíchu

Bdím v nejistotě

což neznamená, že bych nebyl dávno mrtvý

Kolik odstínů má asi umírání

Alespoň na začátek ulice

člověk si tam připadá jak na konci města

téměř jako na vsi

Na lampách visí buvolí hlavy

jenže ty nesvítí na cestu

ale oslňují

Takže slzíte za duše ztracených nomádů

kteří nemlčí naším jazykem

 

Nakonec je nad slunce jasné, že

ze začátku už nevede vůbec žádná cesta

Kdo by to byl ještě včera řekl

když jsme močili do křtitelnice

a okřikovaly nás ty němé buvolí oči

 

---