Vesmírní kovbojové po česku

Bylo půl sedmé ráno. Na české orbitální stanici Sokol se právě vstávalo. Byl rok 2352. První se probudil Honza. Měl na sobě skafandr a velice ho bolela hlava, protože celou noc probendil a prokoukal na televizi. Měl rád fotbal a večer bylo utkání Čechy proti Venuši. Nemohl si to nechat ujít. Na Venuši žily modré Venušanky se třemi ňadry, a Honza si na hezké ženy potrpěl. Fotbalový tým Venuše byl složen pouze z Venušanek a tak se bylo na co dívat. Není divo, že Čechy prohrály.

Druhý kosmonaut, Jirka, byl oproti Honzovi velice čilý a v pořádku, protože v noci spal. Vyskočil ze své astropostele a začal dělat dřepy. Dřepy na stanici šlo dělat dobře, protože stanice byla vybavena umělou gravitací. Díky umělé gravitaci se dalo všude dobře chodit a předměty se nevznášely a nikam neodletovaly.

Nejdřív se oba dva kosmonauti najedli. Měli rohlíky s máslem v tubě a čaj s mlékem a Honza to převaloval v ústech sem a tam. Vůbec mu to nechutnalo.

"Pořád tyhle lepivé věci z tuby," povzdechl si Honza. "K jídlu to není a jen to ze zubů tahá plomby. Někdy by nám sem zásobovací lodí Masaryk měli poslat třeba řízky a poctivý brambrový salát, to by bylo něco."

"Třeba řízky od mojí maminky," odvětil mu Jirka. "Moje maminka dělá ty nejlepší řízky v celém tomhle kvadrantu Mléčné dráhy."

Po snídani a hygieně se oba dva muži dali do práce. Jirka nejdřív podnikl vesmírnou procházku, zkontroloval, jestli všechno těsní a šrouby orbitální stanice sokol jsou utaženy, pak se přes přetlakovou komoru vrátil zpět a začal čistit terária laboratorním myším.

Honza se posadil do astrometriky a měřil, jak se od sebe vzdalují Sirius A a Sirius B. Byla to celkem otrava a tak tuto činnost chvílemi prokládal luštěním křížovky.

Jak tak oba dva kosmonauti pracovali, náhle se ozval hlas počítače: Pozor, pozor, detekován asteroid o průměru jeden a půl metru! Jsme na kolizním kurzu! Pozor! Připravte se na náraz.

Bum!

Než stačil někdo něco udělat, meteorit se zakousl do pláště lodi. Oba kosmonauti byli vyděšeni a jen tak tak si stačili nasadit helmy. Kdyby to neudělali, podtlak by jim obrátil plíce naruby. To by byla bolestivá smrt.

"Co budeme dělat?" zeptal se Jirka Honzy.

"Nejdřív musíme zkontrolovat míru poškození," odpověděl Honza Jirkovi.

Kosmonauti si vzali brašny s nářadím a šli obhlédnout tu paseku. Asteroid byl zaražený do stěny koupelny. Pokusili se ho vytlačit ven, ale nešlo to. Škvírou mezi kamenem a proraženou zdí unikal z lodi vzduch.

"To je malér," konstatoval Jirka. "Tohle tady takhle nemůže zůstat."

Honza se ale zamyslel. "Myslím, že mám nápad." Odebral se do kuchyně a za chvíli se vrátil s tubou, která byla označena nápisem "Instantní rohlíky s máslem." Špachtlí namazal obsah tuby do škvíry a krásně to všechno zacementoval. Vesmírné záření udělalo svoje. Směs  z tuby ztvrdla a stalo se z ní dokonalé pojivo.

"Jsme zachráněni!" vykřikl Jirka.

Skutečně byl zachráněni, a dopomohly jim k tomu obyčejné rohlíky s máslem v tubě.

Když druhý den ráno přiletěla zásobovací loď Masaryk, uvnitř na Honzu čekal děkovný dopis od ředitele vesmírné agentury a ještě něco. Plný talíř řízků s bramborovým salátem. Na největším řízku bylo napsáno kečupem: Honzo, jsem na tebe hrdá. Máma.