Mů, Londýn, Kytka, Šaty, Pavlač

Mů

 Mů byl plyšák, kterej toho zažil hodně. Když Helenka půjčila někomu polštář, ležela na Mů. To znamenalo, že byl Mů prokousán, proslintán, a jednou za čas, jak už to tak bývá, probrečen.
 Proto se mů musel prát. To plyšáci nemají zrovna v lásce. Po nějaké době byl celý sepraný a zubožený.
 Jednoho dne uviděla Helenka na návštěvě u svobodné matky zbrusu nového Mů a při další návštěvě ho prohodila.
 Poprvé krom slin, potu a slz vyprala i minulost.
 Mů byl jenom plyšák, všechno ostatní byla Helenka.

Londýn
 
 Londýn byl místo, které si Ondřej vymyslel, aby nemusel přátelům vysvětlovat, že se se Sandrou rozešli.
 Sandra se odstěhovala do Londýna, říkal.
 Že se Sandra nikam neodstěhovala jsem věděl, protože jsem od ní měl roztrhané prostěradlo.
 Nebyl jsem Ondřejovým přítelem. A Sandra se jednoho dne vrátila z Londýna domů.

Kytka

 Pojmem kytka se rozumí cokoliv, co roste ze země a dá se ukopnout. Pokud to ukopnout nejde, je to strom.
 Nedospělý strom je kytka.

Šaty

 Šaty byly největším vynálezem lidstva, větším než mýdlo, dezinfekce nebo mír.
 Šaty byly ověšeny ultimátním nepoměrem estetična a sexuality. Jediné, co v tomto ohledu bylo lepší, byly ženy oblečené do slavných obrazů. To se ale, naštěstí, dělo málo.
 I na sebeošklivější ženu v šatech byl hezký pohled. Žádný jiný vynález nikdy nic takového neudělal. Ani pro lidstvo, ani pro ženy.

Pavlač

 Pavlač byla letenská kavárna, za jejíž barem jsem jednou po zavíračce měl sex.
 Za barem, v malé kuchyni, na točitých schodech dolů i v divném sklepě, jehož tvar i rozměry byly zvláště nepoměrné k samotné kavárně.
 Pavlač platila málo a chovala se ke svým zaměstnancům špatně. Obsluha se tam co dva měsíce kompletně vystřídala, mohl jsem tam tedy chodit na bar, potměšile se dívat a pít kafe.
 To rušil jen můj kamarád Jonatán. Byla to první věc, co říkal personálu, co se jen snažil dozvědět, co si dá.
 Užíval si to. A já po každé jeho návštěvě musel čekat dva měsíce, než jsem si tam zase mohl dát kafe.