Déšť a ty

Déšť stéká po zdích,

po skleněných tabulích,

kterými člověk vidí do lidských duší,

až tam, kam se my samy bojíme podívat.

andělé se smějí, jak létají v oblohách

a ostré střepy mi zaléhají uši,

už nechci poslouchat!

Stačí mi pár slov,když jsou ta pravá,

když vím, že stojí za pokušení.

Udělám, co budeš chtít, ale musíš být upřímný...

Přímý jak cesta, po které kráčím bosýma nohama...

A jakmile ucítím jediný ostrý hrot

 - zklamals mě...