krámek s růžemi

V podloubí ten tichý krámek

já myslela, že věk dávno vzal,

sešlapaný schody,

dveře nemají zámek,

vcházím a on mě nepoznal.

 

Pult v šeru stojí na svém místě,

a na polici stejně jako před léty,

váza bez vody,

bláznivě to zní, ale vím to jistě,

v ní tři tucty růží rozkvetly.

 

A opět se marně prodavače ptám,

z čeho, že žijí květiny,

muž se jen usmívá,

možná se mu zdám,

možná je čistě nevinný.

 

Chci jednu růži zaplatit,

tady platí se pohledem,

venku se stmívá,

drobné mi nevrací,

už asi milovat nesvede.

 

Na nočním stolku růže,

šeptá mi do vlasů,

hlouposti, sladkosti,

na chvíli pomůže,

do starých časů.

 

Z nového den je pouhý prach,

suchý a bez vůně,

postel jen hosty,

za dveřmi strach,

z lásky se nestůně.

 

V podloubí tichý krámek

už asi nestojí,

možná je na zámek,

a možná obojí.

---