Písmák ***
Má dávat všechno smysl. ,
a chci vše pochopit. ,
parazit je v mysli,
a duše nemá klid.
krámek s růžemi
Vpodloubí ten tichý krámek
já myslela, že věk dávno vzal,
sešlapaný schody,
dveře nemají zámek,
Jsi prorusky, nebo proamericky smýšlející. V obou případech mír s tebou.
Jsi prorusky, nebo proamericky smýšlející. Vobou případech mír stebou.
Války. Kdo za ně může.
Ukrajinská
Ukrajinská
Dva supi vorlích kabátech
nad stepí hrají stínohru
ratolest oliv vpařátech
dlouho už netekla Evropou krev
dlouho už netekla Evropou krev
dost řečí bylo
matky ze synů chtějí hrdiny
mramor lační po jménech
Nepořádná Stela
Nepořádná Stela
Ustel postel po Stele,
Stela postel nestele.
Hladový sněhulák
Hladový sněhulák
před polednem dostal hlad
na dvorku náš sněhulák
vzal si kouli sněhu
Čapí
Čapí
U čápa si půjčil čáp
tři myši a osm žab
utekly mu do pole
Mravenčí závody
Mravenčí závody
do sklenice medu
šel se koupat mravenec
skočil tam ve středu
můra Můry
můra Můry
měla můra hrozný sen
že započal věčný den
slunce pořád svítilo
Narozeninová oslava
Narozeninová oslava
Objednal si Lord
pudinkový dort
pozval na tu hostinu
Nitě
Dotýkáme se navzájem,
provázání nitěmi,
jemnou pavučinou duší
rozhodujeme o životech druhých
recept na Heče Peče
recept na Heče Peče
Bez pečení babča peče
vnučce Verče Heče Peče
tajný recept babča vlastní
Bezdomoveček
Bezdomoveček
Lezl šneček na kopeček
ztratil přitom svůj domeček
už ho nikdy nenašel
Kaše
Kaše
vaří Míša Dáši kaši
už se mlíko vhrnci plaší
ždibek soli, cukru lžíci
Polévka
Lžička plave vtalíři,
svzácným nákladem míří,
ke břehu a ještě dál,
kdo je první ten je král,
Pavouk a moucha
Ptal se pavouk mouchy,
jak se vaří kroupy.
To je přeci jasná věc,
dáš poklici na hrnec,
nevím
hovíme si ve všeobecné nespokojenosti
přeplněné nákupní koše
vegetujeme před obrazovkou
jak za plotem ztlustého drátu
snídaně
skořápky vejce na tvrdo
na bílém talíři
a trocha soli
hárání
Od téma druhé světové války na chvíli odbočíme,
když do pokoje přiběhne černý buldoček,
to je Juddy, představím ji a pohladím hrbolatý hřbet,
má jméno jak opice, říká mi on,
myslel to dobře
myslel to dobře
když spolu se svým tělem
nechal přibít na kříž vděčnost desítek generací
myslel to dobře
Takový normální večer
Takový normální večer
Šedé světlo monitoru
se opírá o láhev vedle klávesnice.
Hlavní stránka – zprávy o mrtvých civilistech
Žvýkačky
Sedím před obrazovkou notebooku, vruce žmoulám modrý balíček žvýkaček. Určitě znáte klasické dražé, nafouklé bílé polštářky Orbitek.
Otáčím balíčkem vprstech, teda jenom půlkou balíčku, protože mám zvyk, že když se při vytlačování dražé (divné slovo, dál raději budu používat polštářek), ale zpátky ktomu zvyku, že když se dostanu za polovinu balíčku, polovina znamená, že jsem jich sežvýkal už víc než pět, tak balíček vezmu a prázdnou část odtrhnu.
Možná ten samý zvyk, dá se říct rituál, někdo zvás taky praktikuje.
Po stopách
I přes tu dálku je hned poznal. Šly vjeho stopách se slídící zarputilostí, malými kroky pomalu ujídaly zem. Zkonečku větve křivě rostlé lípy natrhal hrst pupenů a začal je žvýkat.
Ještě před pár dny byly stromy plné listí, pak přišlo ráno, kdy jakoby se celý les domluvil, listy ztratily sílu a hlasitě padaly kzemi, bez přestávky, celý den, dokud les nebyl nahý.
Kabát
Les, poprašek sněhu, praskot zkřehlých stromů, tři postavy. Sedí ve vývratu vysokého smrku na kraji porostu s výhledem na starou asfaltku. Cesty jsou ve zdejších lesích pavučinově rozhozené, s rozdílem, že čím blíž jsou středu, tím je síť řidší. Kdysi sloužily dělníkům na svoz dřeva.
Samota
Samota
Tíseň jak opuštěná žiletka
nad umyvadlem
vprasklém zrcadle
Slavíci co neumějí zpívat - kapitola 10 a poslední 11
10.
Před poštou jsem poprosila Matěje, ať na mě venku počká. „Nechceš ji vyloupit, že ne. “ zavtipkoval.
Slavíci co neumějí zpívat - kapitola 8, 9
8.
Stává se mi, že mi přijdou nudné věci, které mají pobavit.
„Smích zbavuje stresu, jen ať se směje,“ řekla taková tlustá teta, která u nás byla na návštěvě se svým panem manželem, stejně tlustě úctyhodným jako ona. Jen on byl oproti ní vysoký, na hlavě měl klobouk a pod ním dlouhý knír.
Slavíci co neumějí zpívat - kapitola 6 a7
6.
Vstupuji zpátky do obrazu. Expresivní barvy mě navlékly do rychlých tahů. Kbelík ztěžkl, voda se při chůzi přelévá, naráží do okraje, vyskakuje, letí vzduchem, tříští se o podlahu.
Slavíci co neumějí zpívat - Hry
Zaujalo mě tvrzení, že vinni jsou všichni ti obyčejní lidé, kteří se nechávají mylně informovat; a když jsem šla domů a přemýšlela o tom, odpočívala jsem vzahradě nad stolárnou a napsalo tohle:
Smutek sedí na jarní mezi,
otevřenými okny nahlíží do dílny stolaře,
stolař řeže, brousí; kolem děti prosí,
Slavíci co neumějí zpívat - Ukolébavka
Vpotůčku na vlnce rybka skáče,
ptáček vhnízdě jak vpeřince tiše pláče,
neboj se tmy, šeptají vlnky, noc je čarovná,
ona ti ukáže cestu, do krásného sna.
Prst
napadne mě, čím jej potěším, - před očima mi vyskakuje estráda slov, podepisuji se, pomalu a táhle, a vkaždičkém milimetru mého jména rostoucího na papíře je jedno slovo, jeden verš:
Prst, malíček levé ruky,
ztracený při sekání dřeva,
zapustil kořeny
Slavíci co neumějí zpívat - kapitola 3, 4 a 5
3.
Dům mi otevírá súlevou. Měl obavy, kde jsem tak dlouho.
Nikdy nejsem sama.
Slavíci co neumějí zpívat - kapitola 1 a 2
Slavíci co neumějí zpívat
Jakýkoliv předmět, který psal, kterým se dalo kreslit nebo alespoň rýt, mě magicky přitahoval už jako malou. Zatímco většina ostatních si na své útlé dětství nevzpomíná, já si do svých pěti let pamatuji snad každý den. Sotva mě nohy unesly, chodívala jsem ven za dům. Svět se při chůzi kolébal jako dno pramice, předměty kolem se zvědavě natahovaly a hladily, svět se usmíval, a já si byla jistá každého nového kroku.