Starnúť v ústrety bolesti a bezmocnosti nie je fér

vďaka Jaroslav, tvoje šmejdení mi je sympatické, aj takéto otvorené priznanie...ja tiež sem-tam šmejdím :)

tak trochu sem šmejdil, a zaujalo právě tou diskuzí pod...

celkom by ma zaujímalo, páni, čo vás priviedlo prísť si podiskutovať právo pod tento takmer rok starý text?

nieže by mi to prekážalo, len som zvedavá, aký bol impulz?

... obraz, ktorý si "jen představuješ", akiste súvisí s touto diskusiou, keďže si ho dal práve do nej.

„jen si představuju obraz...“

... no, som si nevšimol, že by tu autor spolu s ostatnými niekoho "sjel jak sirotu".

tak jednodušeji už to neumím - 

jen si představuju obraz, kde autor podepisuje svou knihu, a objeví se člověk, kterej mu po podpisu řekne, že kniha je pro jeho dceru, že on by si ji nikdy nekoupil, protože nemá rád způsob autorova psaní

...a autor spolu s ostatními kolem by ho za to sjeli jak sirotu...

popravde, uniká mi, s čím/kým polemizuješ.

za seba len toľkoto: vidím to tak, že každý - vzdelaný kritik aj čitateľ bez hlbšieho vědení - má právo vyjadriť sa k akémukoľvek textu / kritike, a to spôsobom, ktorý sám uzná za vhodný.

špatná parafráze, když už, nevím proč, parafrázuješ, a raději jednoduše necituješ - je to problém?

celej další problém je v tom, že negativní názor zjednodušeně pokládáme za kritiku (i když i já sem chybně nazval), která má však zcela jiný atributy -

už jen z toho je patrný, že k vyjádření se k dojmům z díla nepotřebuju jakýkoliv vědění, který by mne pasovalo do polohy či role kritika, stačí mi jen být čitatelem, kterej se tu mihnul (přečetl, koupil knihu, zaslechl...) aby zmínil důsledky svýho zastavení se -

chceš pak kritizovat čtenáře právě za to???

Jaroslav, odpoviem parafrázou tvojho výroku: „jak pak po někom chtít autentický text, když mu ho vzápětí někdo sepsuje...“

alebo inak: dielo kritizovať možno, kritiku nie?

vďaka za názor Jaroslav, vážim si

jen doplním, že něco podobnýho prožívám už pár let, takže autorce rozumím, a vnímám její emoce

až na nepatrnosti se ztotožňuju s názorem Citera_Mor, jakož i stejně tak nerozumím tomu, když někdo označí názor jinýho za nepoctivý nebo nepřesný jen proto, že někdo jinej vidí věc jinak - zajisté nejsprávněji, jak vidět lze...

ten text, ač je třeba " ze života",  nenese po literární ani obsahový stránce nic, čím by nějak extra zaujmul a nutil vrátit se k němu - představa, že čtu knihu sestavenou z podobnejch kusů, je pro mě téměř noční můrou

lidi, já tu přece nemůžu napsat cokoliv srdceryvnýho s tím, že negativní kritiku poberu jen jako známku nepochopení, nepoctivosti, netolerance nebo citový lability -

jak pak po někom chtít vlastní názor, když mu ho vzápětí někdo takhle sepsuje...

 

Citera, bez ohľadu na to, či bolo Tvoje pôvodné hodnotenie tohto diela spôsobené vyššími nárokmi na literárnu úroveň, alebo jeho nepozorným čítaním, pre mňa je v lepšom prípade nepresné a v horšom nepoctivé v tom, že tam, kde niekto iný (povedzme ja) vidí srdce a dušu, Ty vidíš len bohapusté tlachání ženských, které „vlastně ani nemajú moc o čem mluvit“.

jasnéže Ti Tvoj názor neberiem, a neberiem ho ani osobne. len vo mne vyvolal nesúhlas a zdalo sa mi poctivé Ti ho zrkadliť. je mi ľúto, že moje vyjadrenie vnímaš ako „nařknutí“ a našu výmenu názorov ako konflikt.

pre mňa je odlišnosť prirodzená a vítaná, bez niet vývoja pocitov, myšlienok ani slov.

Okoloidúci, četla jsem to několikrát. Neodvážila bych se napsat kritiku na text, který jsem jen tak zběžně prolétla očima. To, co ty mi říkáš je, že pokud je v textu "srdce a duše" může být o čemkoliv. Ale například z pohledu současné literární scény, je jedno, jestli do textu vložíš "celé své srdíčko" a nebo píšeš "tak jak to prostě cítíš", převažuje technika nad pocitem. (To jen na okraj. A aby nedošlo k omylu, tak rovnou říkám, že tohle není názor, který bych nějak schvalovala.)

O co mi jde - o to, aby ve mně text zanechal otisk. A to takový otisk, který mě třeba zvedne ze židle, který bude téměř hmatatelný. Starost o sousedy a sounáležitost podtržena šťastným koncem a značnou dávkou lidskosti - proč ne. Ale je to text, jaký může vlastně napsat každý, kdo si na chvíli stoupne k libovolným klabosícím lidem a vyslechne jeden příběh. Trochu jako rubrika v novinách, všední příběh. Ale asi jsem se nevyjádřila předtím dost jasně, že nebylo přesně vidět, co jsem tou kritikou chtěla říct, tedy to zkusím podat trochu jinak. Tento text je obyčejný (v dobrém slova smyslu), každodenní příběh, kterých by za sebe mohla být poskládána kopa a mohlo by se to např. vydat jako Zápisky ze sídliště. Vždy se najdou čtenáři, kterým se to bude líbit (třeba ty) a ti, které to neosloví (třeba já). A konfrontace těchto dvou táboru není vůbec nutná. Všechno jsou jen subjektivní názory, které mají poskytnout autorovi/autorce náhled ze všech možných stran. Problém je, že často si lidé dokáží vzít takovou věc osobně a zbytečně pak vznikají konflikty a nařknutí druhé strany že "to nepochopila" nebo "nečetla pozorně". O tomhle literární server není. (Nebo alespoň být nemá.)

A pro gabi: Tato hranice patří/nepatří je hodně tenká, ale rozhoduje ji sám autor. Pokud to sem chceš dávat, dávej. Zjevně jsou lidé, které to baví a čtou to rádi, to mluví samo za sebe :)

vieš, poctivá osobná výpoveď je jedna vec a literárny server druhá vec, v tomto sa môžu čitatelia/kritici rozchádzať...či poctivá osobná výpoveď patrí na blog, alebo aj na litweb

si myslím, že pri žiadnej poctivej osobnej výpovedi nie je namieste hovoriť o "chybe". v takých výpovediach nehľadám v prvom rade umeleckú formu, ale srdce a dušu. a tých je v Tvojich textoch na rozdávanie :).

ja som už taká, okoloidúci...ak má raz čitateľ/ka ten pocit, zbytočne sa budem obhajovať, že je tam viac

teraz ide len o to, ktorých čitateľov bude viac a ukáže sa, či bola chyba vo vysielači alebo v prijímači

a tebe ďakujem, že si sa zastal cudzieho dieťaťa, naozaj

Citera, starosť o susedu a ľudská účasť na jej osude sa Ti mália a spadajú pod „vyprávění ženských, jak sedí na lavičce, srkají kafíčko a vlastně ani nemají moc o čem mluvit“?

neviem, neviem, sa mi vidí, že si čítala dosť nepozorne :).

gabenka, nie celkom rozumiem Tvojej defenzíve. to akoby si sa nezastala vlastného dieťaťa :).

v podstate máš pravdu Citera, je to zachytené len také plkání na dvore pred bytovkou, síce postojačky a bez kávy

otázkou je, či toto patrí na litweb, či nie...a práve vaše komentáre mi pomôžu zorientovať sa v tom

takže ďakujem za názor

Má to hezký rozjezd, ale pointa se pro mě zvláštně rozplizne. Vlastně jen jako bych poslouchala nějaké vyprávění ženských před naším panelákem, jak sedí na lavičce, srkají kafíčko a vlastně ani nemají moc o čem mluvit. není to můj šálek čaje.

Ale technicky zdařilé.

jaaaj, gabenka, ako máličko stačí okoloidúcim spraviť pre Tvoje šťastie :)

ďakujem, okoloidúci

áno, takto to mám rada, keď cestou okolo utrúsiš aj nejaké slovíčka

ako vždy pekne napísaná miniatúra, s podnetným posolstvom: „Radšej planý poplach ako si neskôr vyčítať“.

p. s.

ak majú bytovky dušu a strážnych anjelov, potom sa duša a strážny anjel tej, kde bývaš, určite volá gabika :)

Ľuboši, verme, že áno

srozumeni, no...ďalšia nespravodlivosť, štve ma to

florian, to je ono! takto si to predstavujem

Nedávno jsem potkal kolegu z práce, znal jsem jeho otce ještě z mládí, i teď jsem ho často potkával, denně chodil na procházky, rád si popovídal, hlavně děvčaty, pořád samá legrace.

"Tak táta už šel... " říká a smutně se usmívá, "představ si: v neděli s námi jako obyčejně poobědval a šel si dát svou oblíbenou chrupku do ušáku; a na odpolední kávu už jsme ho neprobudili..."

Pokud dobře počítám, když mně bylo osmnáct, jemu čtyřicet (bydleli vedle mých rodičů), takže odešel ve čtyřiadevadesáti, dalo by se říci - v plné svěžesti.

Chce se mi parafrázovat: šťastný byl to můž!

Moje kolegyně se ted stara o svou 70letou mamu,ktere pred 14 dny odoperovali nador na mozku. Pak se dovedela,ze je to velmi agresivni. Paradox je,ze ta mama se jeste donedavna starala o svou mamu,ktera byla spoustu let nemohouci. A ted,kdyz si mohla aspon trochu ,,normalne" zit svuj zivot,tak ji potka tohle. To jsou osudy. Tak aspon,at moc netrpi. Nejak me k tem myslenkam Tvuj pribeh inspiroval. Pekne napsane...***********

Tvému tatínkovi závidím, všem se nám to takhle hezky určitě nepovede...

nemusí, ale občas je...

takový je a nemusí, aleši

môj tato mal 82, prišiel zo záhradky, uprostred večere - rýchlo, bez bolesti, odišiel

srdce si povedalo dosť a bolo

toto prajem nám všetkým

takový je život.

druhé bydlení už zařizujeme tak, aby se tam dalo být i na stáří - sprchový koud bez bariérový, vana s pohodlným sedátkem...