Kreslit si básně

nejseš ty nějaká moc dospělá

zeptal se mě H

a přidal vševědoucí úsměv

v ruce hladil tučňáka

co si ho přál k Vánocům

živýho

že prej tučňáci jsou vtipný

a jednou si k němu pořídí ještě i deštnej prales

 

M se taky usmíval

že je dobře že jsem začala věřit na bludy

protože svět je jich plnej

a jenom s otevřenýma očima

si ho můžeme vychutnat do posledního kousku

točil se na patě

a rozdával svoji dětskou duši

 

 

tak jsem se nadechla a udělala krok do (ne)návratna

 

/stejně jsme s D přemýšleli

jaký by bylo přepadnout přes hranu placky

jestli by člověk padal

a kam kam vůbec by dopadl?

nebo by prostě jenom pokračoval dál

vzhůru nohama?/

 

a postavila jsem si bunkr z matrací

 

pod stolem velkej tak akorát

abych se do něj vešla

já a polštáře a deky a prostěradla

a všichni moji plyšáci

samozřejmě

 

budeme si vyprávět příběhy

šeptat si ve světle baterky

a kreslit si básně voskovkama

---