Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrážkyně
Autor
Edna Patriola
STRÁŽKYNĚ
Byla spjatá se svým místem. Se svým majákem. Se svým skaliskem. Se svými racky a vlnami a solí na rybářských sítích. Byla hluboce spjata se svou samotou.
Sedávala ve studeném, skandinávském slunci u paty bílé věže a malovala výjevy z fantazijních zahrad a plání na kameny sesbírané při odlivu. A v noci... v noci stála nahoře u otáčivého paprsku a divila se, jak dobře jí dělá vědomí, že co je zde započato, končí někde v daleké tmě, že dokáže proříznout beznaděj a zachránit. Že stráží. Že pomáhá.
Někdy, jednou za čas, ji v její izolaci našel muž. A pak za ní chodil. Nosil jí čerstvá jablka a mošt. Byla i jeho strážkyní. Dbala o vzdálený rodinný krb.
Skrytá všem pohledům slíbávala z jeho pohledné, mužné, severské tváře všechno to, co neviděla jeho žena. Aby se mohl vrátit očištěn a šťastný. Byla to nepsaná dohoda.
Někdy ji nenavštívil celé měsíce, a to pak věděla, že je spokojen. Hřálo ji to u srdce. Když ho pak viděla kráčet opět pěšinou k majáku, měl zasmušilý výraz. Bolelo ji ho tak vídat, ale zároveň byla vděčná za jeho společnost. Mívala z toho slastně rozpolcené nitro.
Když pak leželi v bílých peřinách, vnímala jasně a palčivě ten rozpor. Jak trpí jeho starostmi. Jak jásá jeho blízkostí. Jak pyšná je, když cítí, že do něj skrze ni proudí čistý klid a celý jím prostupuje. Úplně stejně jako paprsek černou tmou nad zčeřenou hladinou.
Vždycky tu byla se svým světlem. Když bárky chtěly bezpečně doplout k přístavu. I když on se ztratil v bouři života, nebo mlze nudy. Den co den stávala u svého živobytí, pevně a stále.
"Nikdy bych s nikým neměnila," zpívala potom tiše do burácení moře.
Byla to šťastná a hrdě osamělá píseň.
9 názorů
Edna Patriola
28. 08. 2015Děkuji, děkuji. :-)
Přijměte tedy mou omluvu za ten nevhodný výraz, začínající písmenem e. I bez jeho pachuti se mi ten text líbí :-)
Edna Patriola
27. 08. 2015Epitaf? Nestrašte! Psala jsem to jako parafrázi na svůj skutečný život (hodiny, dny, týdny samoty, občas ozdobené nějakým přátelským shledáním). A po hrůzách, co jsem zažila minulý rok! Ze slova epitaf mě fakt zamrazilo! To mi nedělejte, todleto! :D
Jinak jsem tím chtěla hlavně vyjádřit, jak vidím skutečnou lásku, prospěšnost... důstojnost. Bylo to takové mé malé dívčí snění... takto žiju a budu... chci dál žít.
Od začátku z toho na mě dýchá smutek; smutek, k němuž se jako by někdo sám odsoudil. Líbí se mi věta ...Někdy ji nenavštívil celé měsíce, a to pak věděla, že je spokojen... a když dočítám do konce, mám dojem, jako by to byl jakýsi epitaf. Za tušený skrytý význam (který mi z části unikl) tip.
Edna Patriola
07. 08. 2015Zajímavé, protože se za touhle postavou schovávám víc, než v předešlé práci... nebo minimálně stejně.
toto sa mi páči viac než že to, čo som od teba čítala minule...možno aj tým, že si už ďalej nepokračovala, ide to viac do stratena, len ešte upustiť od toho pátosu ... ale už tu necítim takú strnulosť, konečne cítiť postavu a jej jedinečnosť a nie autorku,ktorá sa za postavou schováva
Vlastně musím souhlasit se Zdendou - taky mám pocit, že by tam mělo být nějak vyjádřeno, že těch mužů za ní přicházelo víc. Byla-li pomyslným majákem. Maják je tu pro každého, kdo ho potřebuje... (Což by vůbec nevylučovalo, že jeden z mužů je pro ni něčím výjimečný.)
Líbí se mi to. Sem tam vnímám větší patos či zaznamenám květnaté vyjádření, které mi už trochu zavání klišé, ale stále je to snesitelné, v mezích romantiky námětu. Co bych tam už mít nemusela, jsou ty čtyři věty od "Vždycky tu byla" po "pevně a stále". Tam už podle mě zbytečně opakuješ a polopaticky "vysvětluješ" čtenáři, co je zřejmé. A hlavně ty "bárky, co chtějí doplout k přístavu" nebo "bouře života" jsou už opravdu dost otřelá klišátka. Jinak fajn čtení.