Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSrdce
15. 03. 2002
9
0
1435
Autor
Okeya
dva údery jako před popravou
splašení koně života
dusot kopyt ostrou travou
zvony se srdci ze zlata
špatnou cestou nebo pravou
navždycky čekáš na kata
dva údery jako před popravou
dusot kopyt ostrou travou
špatnou cestou nebo pravou
stále stojíš na prahu
splašení koně života
zvony se srdci ze zlata
navždycky čekáš na kata
a nenacházíš odvahu
stále stojím na prahu
a nenacházím odvahu
najít svoji správnou cestu
jednu správnou cestu
ve stu
zase jsem na chvíli odběhla do "stáje Okeya" potěšit své oko a duši.... a stalo se
tip*
rytmus..spíš kolečko života, který tě vždycky vrátí zpátky a ty nechceš, nebo chceš moooc rychle :-) to známe, i když na to nevypadáme:-o
Nevim, jestli mé bývalé pocity za to stojí ... v básni je i motiv nerozhodnosti ... co se mi na ní spíš (i po tolika letech) líbí, je snaha vystihnout rytmus.
Na Prahu kámo na Prahu
je to skvělý .
Moje kamarádka říká,že žádná cesta není špatná,
ale já si myslim že když zabloudíš může se ti to pěkně protáhnout třeba od ucha k uchu :-)
Yenn: Nevim ... zatim se jen se nechavam zivotem prekvapovat ... zapisuju co mne 'pohne' ... fascinujici pocit, kdyz clovek citi svoje tlukouci srdce, jedna z uzasnych veci ... nebo posledni dva udery kopyt, kdyz ho jezdec nahle zastavi.
Lyryk: Jiste, proste mam na poetiku jiny nazor nez ty, tim by se dalo argumentovat vzdy. Myslis ze se nesnazim? Opravdove pocity ... stejne bych ja mohl 'bojovat' proti nesrozumitelne zaplave metafor a nejasnych narazek u tvoji poetiky.
Díky ... a máš pravdu, odvahu se mýlit možná opravdu nemám, nehybná tvář patří té básni. Je studená jako chvíle, kdy jsem ji psal, ale vyjadřuje opravdové pocity.
A je už starší.
Hezký večer - nezlob se na starého bojovníka proti pohodlně "opravdovým pocitům" :-))) poezie je strašná nevděčná dřina... pro každého má smysl jeho album osobních fotografií, pocitové básně nám fotí naše někdejší pocity, není na tom nic pohoršlivého, naopak naše citlivost se tím zvyšuje :-)))
dobrý rytmus, dobré rýmy, uhlazenost sdělení - pročpak ne..
ale; kde jsou metafory?? kde je neotřelý způsob vidění?? proč nenacházíš odvahu se mýlit?? - třeba právě tím by tvoje verše získaly na výrazu, takhle máš nehybnou tvář... :-)))
nic ve zlém, máš odvahu začít tady s nárokem na hlubší kritiku, jistě se nad mými poznámkami pobavíš...
a nakonec "epiteton constants" ze tvé básně trčí... :-))) promiň