Kryšpín

   Oknem zahradní chatky se vloudil časný letní paprsek. Zavítal do pelíšku, v němž se začalo vrtět velké zacuchané kočičí klubko. Máma Lilina a dvě koťata : starší Kryšpín / z prvního vrhu/ a mrňavá Adélka /ze druhého vrhu/, všichni tři obdařeni dlouhou stříbrnou srstí, otevirali oči.

- Něco bych posnídal...mňouknul Kryšpín a vyplétal své tlapky z hroudy kočičích těl. Rodinka po chvíli obklopila misku s granulemi a dala se do jídla. Na řadu přišlo ranní mytí a čištění kožíšků.Lilina začala olizovat malinkou Adélku a vypečený Kryšpín se zamračil:

- A co můj kožíšek, přece se nebudu umývat sám?,   brblal si pod bílou náprsenku. Snažil se nastavit hřbet nebo bříško mámě pod růžový jazyk, ale vysloužil si jen výsměšný pohled Adélky a zasyčení mámy.

- Dobře, dobře, tak si aspoň cucnu mlíčka...rozhrnul tlapkou srst kolem lákavého zdroje v mámině srsti, určeného mladší setřičce.Využil možnosti k dokrmení a, ač veliký skoro jako Lilina, dychtivě pil.

   Olíznul vousky a vylezl otvorem pro kočky z chaty ven. Mžoural na pestrý svět kolem sebe. V ohradě obehnané kůly bylo živo. Kozlík Matěj vyvedl na čerstvou pastvu celé stádo i s několika rozdováděnými kůzlaty. Hrála si a trkala navzájem. Kryšpín skočil dolů a rozjařeně probíhal mezi nimi. Netušil, že vůdce stáda Matěj má na něj spadeno, a málem jej nabral na rohy...a tak zas vyběhl z ohrady ven. Pekelně se nudil a hledal nějakou zábavu.

- S ovcemi taky asi nic nebude, minule mne jedna načutla kopýtkem, raději k nim nejdu, pozoroval tři hnědé ovce, které se pásly na zahradě.

Huňatý kocour náhle zbystřil: něco zajímavého se dělo kdesi u slepic! Dal se do běhu tím směrem, a když byl blízko slepičí boudy, začal se plížit...

- Co je to za strašáka, a jak se naparuje...nestačil se divit...Kryšpín netušil,že na farmě přibylo nové zvíře, a poprvé vyšlo ze své voliéry.Byl to mladý páv a říkali mu Pávík. Se zájmem pozoroval hejno slepic a začal se jim předvádět. Nohama delšíma než Pipi Punčochatá podupával a postupně rozevíral pernatý vějíř barvy oceánu. Dal se do tance kolem své osy a zrychloval tempo jako točící se větrný vír. Kryšpín na to divné zvíře hleděl v úžasu! Na závěr tance vydalo z plna hrdla výkřik, který ochromil téměř všechny obyvatele Zvířecího vrchu. Jen kohout jménem Nebojsa neunesl pohled na krasavce Pávíka a zaútočil. Skočil mu zákeřně na hřbet a kloval a kloval, až měl hřebínek vzteky úplně rudý. Kryšpín vyšplhal na dřevěný plot a skočil dovnitř k rozzuřenému kohoutovi. Slepice se velkého chlupáče lekly a začaly hlasitě kdákat.Nebojsa, jejich ochránce, přestal klovat Pávíka a šel jim na pomoc. Kocour bleskurychle utekl z dosahu kohoutova zobáku.

   Oknem zahradní chatky se vloudil časný podzimní paprsek. Kryšpín posnídal a vydal se na pravidelnou obchůzku farmy. Kůzlata povyrostla.Ovce se zakulatily hustější vlnou, přípravenou snášet chladné počasí.Nebojsa, velký bílý kohout, důležitě pochodoval kolem svých slípek a svolával ty nejvěrnější k hostině.

Mezitím povylezlo sluníčko a lákalo kocoura k vyhřívání se na něm. Z Kryšpína se stal téměř dospělý kočičák. Ulehl na malý kopeček porostlý hustou trávou. Z tohoto místa měl naprostý přehled o tom , co se děje na farmě. Vyvalil rozkošnicky bříško a čekal.  Za chvíli se nad jeho tělem objevil stín. Kamarád Pávík nakláněl hlavu s královskou korunkou za strany na stranu a pozorně prohlížel Kryšpínovu srst. Když v ní zahlédl něco zacuchaného či zrnko písku, jemně zobákem nečistotu vybral. Po nějaké době se Kryšpín rozdováděl a chytal tlapkou Pávíkův ocas. Ten začal dupat a točit se dokola, a Kryšpín běžel za ním a lovil peříčka...

- Díky, příteli, tak zase zítra...rozloučili se  a Pávík doprovodil kocoura sáhodlouhými kroky až k chatce.