Blaženci a osamělci

Sopka Budějovické

Budějovická připomíná sopku: chrlí stejně horký materiál: krásné dívky. Aktivní je zejména po ránu a odpoledne. Tak tedy ráno, středeční. Ve vagónu metra vyhrává Rumun na garmošku. Hledí upřeně na ty dívky, jako by žádal polibek pro osvoboditele. Od čeho je osvobozuje, k čemu? Jeho manažerka, cikánka s uříznutou lahví od pepsi-coly, obchází cestující a se stejně němým výrazem žádá peníze. Když se postaví před mondénu v kožíškové vestě, ta hledí skrze ni, dívá se jako z obálky stylového magazínu. Je to střet dvou stejně nahých tváří. Pod jednou je drahý tovar, pod druhou jen prázdný kelímek. V tu chvíli méně podstatné věci. 

TV Sibyla

Studuje televizní program, sliní prst s každým dnem. Pak hledí do neznáma, jako Sibyla zře, co zas v pátek na jedničce ztropí komisař Moulin.

Zahrada noci

Ulice rozsvítil měsíc. Tváře dělníků lásky i zločinu se třpytí kosmickým prachem. Z rádia někdo zpívá a do toho cvrlikají ptáci, zvuky kvetoucí zahrady, co se táhne velmi krátkými vlnami. Za okny ale zvoní hrana říjnu, stromy vrhají kostnaté stíny a ptáci mlčí. Jen dělníci lásky a zločinu tu a tam zasténají.

Blaženci a osamělci

Blaženci usínají v kolébkách teplých těl, s úsměvy prostomyslných, za zvuků lounge music. Ne každému je ale přáno. Kdekdo usíná pod studenou dekou a šumí mu k tomu tranzistor. Ale přece neusíná docela sám: usíná s jinou představou.