Masný manekýn

Kytičky v autobuse

Vyrůstají z koženkových sedaček, jsou barevné a voňavé. Mají lehounce ochmýřenou pleť, drobné lístečky a o mírné vláze, jíž jsou spojeny s koženkou, drahno mluvit… Okolosedící muži o ní tiše sní.

Vzpomínka na Balthuse

Ten blonďatý ohon za ní vlál jak plamínek právě rozhořelé touhy. Mířila k Andělu,  s mámou koupit nové boty. A bude pak stát před zrcadlem, jako správná slečinka, nahá jen v keckách. A možná si nadzdvihne ten plavý ohon a ukáže sněhobílou šíji. Za výlohou ji takto bude pozorovat muž jménem Balthasar K. Až přijde domů, nechá ten plamínek rozhořet olejovými barvami.

Masný manekýn

Ve výloze řeznictví v Náplavní ulici stál řeznický učeň. Stál tam jak pán nad životem a smrtí, ve své kostkované haleně s rukou na obřím mlejnku na sekanou. Svůj úkol už měl splněn, sobota se kulila do odpoledne, co nasekal a namlel, to mělo sytit jedlíky z dalekého okolí. A tak už mohl sytit ulici jen sám sebou, ten masný manekýn. 

Nedělní pudink

Vězni už jsou po koupeli, učesaní a v nočních teplákových soupravách těší se na pudink. Je totiž neděle podvečer. V bytech je to podobné. Jen děti chvílemi zlobí. A z některých bytů právě odcházejí mladí muži s pistolemi skrytými u pasu, zadržet další lidi, z kterých pak budou vězni. Na některé ještě z útrob domácnosti volají ženy: A pudink sis snědl?