Střípky srpnové soboty

       Je celá zářivá, oslepující,

         už z dálky se blýskají její zuby

          a vysmívají se mé nedočkavosti,

                        ale konečně je všude kolem, 

          ve mně i ve vás, pro mě i pro vás,

                  jenže vy o ní nevíte,                        Vysloužilá koruna důstojně

        takže jen a jen má                         usíná na krvavém polštáři,

                                                      přimhouřené oči drahokamů 

                                                pohrdavě přehlíží davy turistů   

                                           protékající kolem a pak dál a dál,

                                                  až do hradní studny, i ta už však přetéká

                                                              a ani žíznivé slunce ji dnes nevypije 
                 Jsou ještě místa,

            kde vás uctí nejlevnějším příborem,

        kde má voda zakázáno téct a čas plynout,

     tam možná uslyšíte usínající hotel tiše vzpomínat,

  jeho příběh vyvolá jen rozpačitý úsměv na tváři,

to byla přece jiná doba
                                                                        Oranžový den se právě loučí,

                                                zůstal po něm křišťálový pomeranč

                                  a slunečný mok, který někdo chystal pro noc, 

                     jako bude tato - noc zlatavého štěstí,

                         ta dětská hra je stále dětská,

                                jen vyprávění jsou náhle vyzývavá,

                                   jen noční těla a symboly souznění

                                       naplňují svět...