P R O T K Á V A N Á ...

Někdy máš svůj minisvět
někdy jak řeka v záplavách utíkáš
co na tom, že už nejsme mladí,
když nám noty ladí,
      když nám vítr tiše hladí
            rozpálenou tvář.

V tulivém ránu
se jak něžný kvítek
souhlas vznese v prostoru
po koberci spadaného listí
protkávaném vláknem kročejí
       po špičkách
              dohlédneš až k obzoru.

Když si slunce s nocí ustýlá
      loutna zazní - -

            v průniku života
                   hříšná noc - -

                        letíme dál a dál
                                          výš
                                              až nahoru  - -