Kytice...

„Až se mu smotám do klubíčka

a on mě pohladí

Bude mi lépe“

Žádná procházka růžovým sadem

tam venku

Rozrazil a Lomikámen

svázaný do kytice

Dnes se zdá ráno slowfoxové

Tíží ji kontexty lidských putování

právě přijíždějící tramvaje

Jezdící schody

„…dveře se zavírají…“

Zase pozdě

Šéf sekce přikrášluje kytici

„…Potměchuť, Vemeník a Smilku!“

Ze zvyku vonící

a dotyky povyrostlý Svízel

Co si odbude svoje (jeho)

Rozbrečí se mamince do telefonu

a ta „ukonejší“ Diviznou a Ohnicí

Ale až se mu smotá do klubíčka

určitě jí odpustí

aniž by mu (jako vždy)

cokoli řekla

až se mu smotá do klubíčka

a on ji pohladí laskavou chladnou rukou

usne jak malá princezna

a její vysněný muž bez tváře

vstane a zalije se sousedkou

povadlou kytičku

a kdo ví

co do ní přidají?

možná

Opletník

                      Rulík

Leknín

                           Rozchodník

Pomněnku