Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seGabrielino noční zvíře
Autor
Movsar
V Gabriele kypěla stále mladá krev, a tak po celý rok spávala při otevřených balkonových dveřích. Ta noc byla jako ostatní, moudrá sovím mlékem a krapavá neodbytnými myšlenkami.
Je tedy noc a muž přelézá mříže balkónu. Vniká do bytu, přistupuje k spící ženě; její stehna objímají polštář. Lehce je roztahuje a hlavu vkládá namísto polštáře. Tváří se dotýká klínu, horkého od lásky. Ne, nepříchází s prázdnou – v ruce svírá oblázky. Jemná pleť toho úskalí ženství se tiskne do návštěvníkovy tváře, už je v ní celé otisknuto jako pravěké zvíře do skály. Ze snu bere žena obličej měsíčný povrchem do dlaní a tlačí hlouběji.
Doktor Barták sebou škubne nadvakrát, stejně tak ona – Gabriela.
Ráno se probudí a posnídají kakao s kůží. Ona mu do něj nalije mattoniho vodu, kvůli minerálům, a ciankáli. Stižen srdeční křečí nestihne muž vychutnat svůj příběh lásky. Ne tak Gabriela: žena nosí konce zavinuty do sebe jako klíč k vlastnímu nitru.
Mřížemi katrů přejel obušek, zvuk rána. Žilnaté ruce vnikají dovnitř skrze malý otvor, podává se kakao. S kůží. Jak z roušky čte z ní vězeň podobu neznámé ženy.
7 názorů
careful: kromě upozornění na chybějící tečku naprosté nic: jen mnohomluvný chrchel frustráta...
Tohle pro mě dokonale splňuje představu o kosočtvercovině...ale možná je to právé umění, co jsem nepochopila. Jednou jsem napsala něco podobného o zeleném pásovci a mléčné dráze, co je Bůh zakázal...nebo něco v tom směru...bylo to asi stejně dlohé, jako je tohle veledílo... trvalo mi to zhruba pět minut... (i mě chválili v komentech, a jaká to byla demence...teda umění...)
... S kůží Jak... asi umělecky velké písmeno...