Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRám s fotkou
19. 03. 2002
4
0
1361
Autor
vero
...odovzdane...
Dotýkaš sa mojich pieh.
...odhodlane...
Čakáš, čo ti odpoviem.
...s nádejou... (neveríš...)
Pery sa nehýbu, telefón mlčí.
...kým ty trpíš...
Bolestivých slov viac niet.
...dívaš sa na mňa...
V myšlienkach si ma zhmotňuješ.
...stále sa topíš...
Nielen v spomienkach.
...v mojich očiach...
Počuť posledný smiech...
cosmosphereX
07. 05. 2002
je to krasne, ked sa to cita po farbach.......aj ja mam dievca,ktore ma vela krasnych pieh
zaujimave, trosku chladne, ale mnohokrat po laske prichadza chlad... Laska je krasna, len ma jednu vlastnost - zanechava stopy. Niekedy dobre a niekedy zle.
Uplne ma to poplietlo.... sa ma to dotklo, to preto. Skuste citat aj podla farieb. Vtedy sa ukaze skryta tajomnost tejto basne. Veronika, tvoje basne su krasne ako tvoje meno.
láska ma veľa primesí,nikdy nevieme,ktorá bude ďalšia.
škoda,ze nie som kritik,ale moj názor je,že chaos sprevádza často krát aj city a keďže je všetko v pohybe,aj city sa vyvíjajú.......posledný smiech a ticho ako ozvena za stratenými vecami,ktoré sa nedajú chytiť.......bolesť,ktorú nevidíme.......
Téhle básni chybí dynamika i nápad...zkus se od tématu trošičku vzdálit, jinak čtenáře unidíš k smrti svými duševními marasmy. Ten prolog sis taky mohl odpustit. působí velice ukřivděne a UMĚLE. Pěkný prolog by byl třeba jenom :
...neplač pre slnko, lebo neuvidíš hviezdy...
To je pěkný prolog