Veselé Američanky

Veselé Američanky

Z Národní k Pražskému hradu to je na pár anekdot. Parta amerických holek možná stihne o jednu navíc. Jsou veselé, nerozhází je ani monochrom nebe a větry od Pohořelce.

Krmené jsou výživnou směsí, podbřišek jedné je vyklenut k nepřehlédnutí. Jak ručkuje po madlech, vystavuje ho lačným pohledům místních mužů, uvyklých přece jen o něco nižšímu standardu.

Jsou hlučné, zvuk jejich řeči připomíná křik kačen. Nevadí, usmívají se a to je omlouvá. A nejvíce se směje ta nejhlučnější, a tak se na sebe smějeme: kdo z nás je tou anekdotou navíc?

Američanka Liz

A jak to vlastně je s tou vyklenutou holkou z Ameriky? Kdoví, třeba takhle:

Jmenuje se Liz. S manželem Nedem žijí v řadovém domku v suburbii. Tady se Liz a Ned probouzejí do řadového rána. Ona spí jen kalhotách od pyžama, takže když Ned po probuzení zavadí o její rozměrné ňadro, zachvěje se touhou. Ona už sice myslí na stoprocentní pomerančovou šťávu, ale nebrání se. Ned jí přes ohromné boky přetáhne flanel a počne hledat rosný bod toho ohromného podbřišku. Liz zvrátí hlavu do polštářů v pornografické manýře. Vymění si pár slov v cizí řeči. Cosi jako „ough, yéé a duit“.

Na ulici mezitím zavládne čilý ruch, lodní automobily poplují silnicí, psi se rozštěkají a sousedi se vyptají, jak se mají. Pokud by Ned neměl plná ústa práce, jistě by jim, nikoli jen ze zdvořilosti, pověděl, jak se má.  

Nazvěme nakonec ten drobný příběh z Ameriky jednoduše: Liz.