Frida a já II.

     Od řeky vane jarní vánek. Já s fenkou Fridou, dlouhosrstým sněhově bílým čoklem s černým šlehem přes zakulacenou mordu, opět v noci brousíme uličkami Starého Plešivce. Nebe rozžehnul úplněk a tmou v zahrádkách se line vůně kvetoucích jablůněk.

Poslední chodec "naší" uličkou, kůň, v ní zanechal naopak nevábný pozdrav. Fridy chvost vlaje vítězně nad rozplesklým kobylincem. Čichové buňky čumáku dostaly zcela čerstvý podnět! Velkých tvorů s klapajícími podkovami se také bojí. Vlastně je těžké najít něco, co by v ní nebudilo nejistotu a nevyvolalo frenetický štěkot. Lidé ji vyháněli ze dveří, zrazovali, zažívala hlad. Dodnes chytá  luční kobylky a jedním skusem pozře. Je šampionka v rozlousknutí tvrdých vlašáků a vycucnutí plže z ulity, kterou nenaruší. Vnitřek je pro ni stále stejně lákavý, i když už se má dobře.

     Nároží domu, před nímž ve dne vyhlíží zákazníky svého koloniálu usměvavý mladý Vietnamec, na pár hodin osiřelo. Tato večerka otevírá ráno a pracuje se zde od devíti do devíti. Televizní reklama o snězeném Bóbikovi mne nutí s vypasenou Fridou raději zrychlit krok. Jsme u schůdků přímo do Vltavy, kde se natřásá  kačer. Jestli Fridě něco chybí, tak je to lovecký pud. Sama od sebe mi doma houfuje slípky a pomáhá zahnat do kurníku. Je to dobrá spolupracovnice i v případě, že se kozy vyskytnou na zahradě a okusují stromky. Ladným pohybem svého nevelkého těla je nasměruje zpět do ohrady. Také teď, v noci, nahnala kačera do říčního proudu a je spokojená: ví, kam kdo patří.

     Pochodujeme k domovu uličkou pod kopcem. Zbystřila: před námi se motá opilec. Zpomalíme, abychom jej s bázlivou Fridou nedohonily. Kdejaký obejda, posilněn alkoholem, by se k ní tulil, a ona se v ztichlé čtvrti strachy rozštěká. A helemese, motající se postava dostává jméno. Soused, postarší dobrý muž, se dopotácel k dveřím svého domku a marně lovil v kapse kalhot klíče. Unaven hledáním opřel se o zvonek dveří a zvonil až do příchodu rozlícené manželky.

-   Ty - bu - ze - ran - te - zas---    zazněl jadrně hlas paní domu. Vtáhla manžela do chodby. Nechtěný odposlech monologu ukončilo razantní třísknutí domovními dveřmi.

Mrkly jsme s Fridou na sebe. Co vše se ještě na svých nočních potulkách dozvíme!  Je to u nás jako v hrobě.