Lula z Marakéše

Lula z Marakéše

Mrholení a večer, Budějovická jako by zmizela za poškrábaným sklem večera.

Možná žila v poušti, kam odcházejí svatí muži a společnost jim to neodpouští. Tahle Lula ale svatě tak úplně nevypadá.

Kdoví odkud jde. Snědé tělo, zmacatělé velbloudím mlékem, kukuřičnými plackami a životem, upnuté do červeného kabátku. A pak ten drdol, výstraha vystrčená k nebi.

Kolem proudí auta z Brumlovky, ospalí manažeři se vracejí do svých satelitních domovů. Těžko si jí všimnou, z aut je vidět tak na placaté modelky podsvícené tisícovkami led žárovek. Před pohledy mužů otáčejících volantem světa je Lula uchráněna.

Ale jsou tady i takoví, co se potulují večerem a obecné mínění jim připisuje zlou pověst. Je právě těm určen vykřičník jejích vlasů?

Anebo je to právě naopak a a právě oni mají zcuchat tu dlouhou závěj sazí, jak nejlépe dovedou. Jak dělává se to v poušti a společnost to neodpouští.