Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNejlepší? české básně 2015 počtvrté
Autor
Lyryk
Tati! Tak kdy si na to uděláš čas? Teď. Tak jdeme na to, přečteme si to.
Jitka N. Srbová
Les cestou tam
To jako nahlas? To mám číst nahlas? No jasně. A jé, to je jak ve škole…
I.
Římská jedna. To se asi nečte. No, tady to ale takhle je, co s tím tedy? Podej mi to, koukneme do nápovědy. Píše tu v doprovodném textu, že „hodina je strofou“. To jako, že to mám číst hodinu? Ale ne, obrazně vzato se celá situace odehrávala čtyři hodiny a toto jsou pozorování během té každé hodiny. Tak co? No já bych to nahlas nečetl. Takže budu dělat pauzy, až to natáhnu na hodinu? Nešaškuj, já ti to tedy přečtu, je vidět, že se ti do toho nechce. Bodejť, čtení básní nahlas je trapný. Trapný? No jak kdy, třeba Erbenův Zlatý kolovrat, to jde, ale tohle?
Vidím, jak se natahuje do oken. Jedeme, kontury vlaku
svědí krajinu, muž přede mnou to nevidí, nevidí nic,
je sám sobě krajinou i vlakem, pomalu do tunelu
krátkých textových zpráv. Už dávno nejsou krátké,
už dávno to nejsou zprávy.
Já ti do toho čtení budu skákat, stejně už jsem si to přečetla potichu, jak ti koukám přes rameno. Takže les se natahuje do oken, to je tak na úvod při průjezdu lesem, normálka, ale kontury vlaku svědí krajinu? Já to asi nevidím jako ten muž před ní, nevidím v tom nic. No vidíš, tedy nevidíš, autorka to předpokládala. Asi jsi sobě krajinou i vlakem. To chápu, jsem sama sobě vším a kvůli té zaslepenosti nevidím nic jiného. Ale stejně, jak může obrys svědit krajinu, jak krajinu něco svědí? To je básnická personifikace, zosobnění nějaké věci, jako by byla živá a jednala či myslela jako člověk. A proč se to používá? Není to nějaká archaická metoda sdělování? Na mě to nepůsobí. To musí působit na každého, to je klasika. Na mě to nepůsobí. No milá Mimi, tedy Milčo, když už chceš věnovat čas čtení poezie, musíš přijmout její hru. Kdybys chtěla číst něco o jaderné fyzice, musela by ses naučit docela dost značek a logických postupů, abys to plně pochopila. V poezii je to to samé. Takže poezie není zábava? Ale je. Jenomže i ta zábava má své značky. Abychom mohli číst, museli jsme se naučit písmena, a ty umíme, a teď už čteme a může to díky té dostatečné znalosti už být i zábava. No dobře, přistupuji tedy na personifikaci. Ale co se tedy děje? Kdo je ta krajina? Ona? Koukneme do Helpu, také si nejsem jistý. Nic konkrétního tam není, třeba tam v té básni ještě vystupuje a dozvíme se to, ale podle tajuplné nápovědy je krajina pro autorku samostatnou myslící bytostí, podobně i ten vlak jedná s určitým úmyslem a vůlí. Les je prý advokátem krajiny. Roste a člověku překáží. Myslím, že to má znázornit protikladnost fenoménů ve světě. Čeho? No, různé věci jsou v opozici vůči sobě; třeba černá a bílá nebo muži a ženy, no asi tak. Hmm. Tak dál, třeba se to dále celé vysvětlí.
II.
Brzdíme v nádražích, která nemají význam,
les hmatá po dveřích,
rve za pevně zatažené kliky, a ty se nesmí otevřít.
Jo, to už jsem zažila, jak ty větve šlehají po vlaku, hlavně někde na horách je ta dráha užší než mezi poli. A proč se kliky nesmí otevřít? No máš tam přece nápis, varování, že se dveře mají otevřít až, když vlak zastaví ve stanici. Ale oni stojí na nádraží. Ano, na nádraží, která nemají význam, přece jsme i spolu zažili, že vlak zastaví najednou někde v lese a tam stojí. Má totiž zrovna červenou. To jsou myslím ta nádraží, co nemají význam. A právě tam se nesmí otevřít. Aha, hmm.
III.
Čekáme na přípoj. Cíp lesa lapil druhý vagón,
chce se vysemenit za krk pasažérů;
až se vyhrnou do připravených náručí,
vystraší náletem celý perón.
Tohle je úplně jasné, fouká silnější vítr a jak kývá větvemi vypadávají na lidi semínka, to už jsem trochu viděla, ale na zas až úplně tak. Ale mě to moc nestraší, má to být horor?
IV.
Hledím vystoupit dřív, než mi nohy stáhne
bludný kořen. Už nikdy se nepotkáme.
Závěr, který nikoho nevyděsí.
Tak to vypadá na horor se šťastným koncem? To je trochu divné ne? Horory většinou končí v krvi. Ale ještě jsme na začátku zapomněli na tunel a na zprávy co nejsou zprávy. Možná jsme si tou odbočkou k personifikaci neužili tu strašidelnost. A taky jsi to tati mohl přečíst strašidelnějším tónem. Hmm. A myslíš, že by to pomohlo? Já moc ne. No alespoň tam není nic hnusně závadnýho. Stejně mi to není moc jasné. Tak jela vlakem, občas zastavili a kolem strašidelný les. Na horor trochu málo. Na konci nápovědy píšou, že autorka chystá sbírku s názvem Les, tak třeba tam bude teprve ta pravá hrůzostrašnost. Hůůů. Nešaškuj. Tajemné básně někdy mají vyvolávat problematické otázky, o nichž bychom měli přemýšlet. Já na tom nevidím nic problematického. No já trochu něco tuším. Co tušíš? Že jsme se tady všeho asi nedobrali. Je to nějak vytržené ze souvislosti s nějakým širším záměrem. Chmm. Tak já už půjdu. Kampak? Říkala jsem mámě, že jdeme s Jardou na minigolf. Teď v zimě? No právě, někde mají halový minigolf. Jarda ví všechno. Tak mu to vezmi sebou, třeba to lépe vyluštíte. Ježiš, to ne! On takové věci nečte. A co čte? Nevím, zeptám se, ahoj.
27 názorů
Ahoj, Lyryku, já jsem se k tomu dostala až teď --- a teď se tu směju, což se hodí, je taková ponurá neděle! Dík, podívám se i na další Tvoje nejlepší rozbory :)P.S.: A díky Zborovi za upozornění!
Tak to se mi líbí! Dcerka k tomu taky inklinuje a rozhoduje se mezi gymplem a přírodovědnými lyceji (Brno, Ostrava). Zatím jsme ale v Prdelákově, takže dilema Ova/Brno by bylo umělé. Vyjde to nastejno.
My botanici diskutujeme hlavně v odborných časopisech a naše diskuse
např. o tom,co je a co není druh,bývají tak vášnivé jako třeba nyní
"diskuse" p.prezidenta a p.premiéra.
....no, zatím se mi povedlo mít v pracovním poměru včera účast na zametení se 14 kusy zvěře černé a 1 lišákem...taky tak nějak nezúčastněně. Zvěře jsou tam mraky.
P.S: tak ňák jsem očekával radu, zda psát "tak říkajíc" nebo "tak říkajíce". Asi "tak říkajíce".
P.P.S: Kam vy botanici chodíte diskutovat? Na Akádu?
Andiáne,
já si nemyslím,že "matka Příroda" je nějaká dobromyslná a věčně přívětivá bohyně.Naopak si myslím,že až ji naše pyšná expanze přestane bavit,zamete s námi velmi rychle prostřednictvím :
a)klimatických změn,které vyprodukují změny politické,takže se zčásti vytlučeme sami
b)postřednictvím bakterií a virů,což se už děje.
Na tohle se nedá seriózně odpovědět na amlit fóru absolutně žádným způsobem. Ani co by dup. (nikoliv Quercus)
A jelikož jsme právě na amlit. fóru, pak MUSÍŠ ctít kontext, takže ano - myslím to vážně a mluvím právě o "narušování ekologické rovnováhy rozsáhlými disturbancemi", a to v případě ŠUNAPu, v pásmu přirozených smrčin. Ta sukcese pak jede naprosto ukázkově, jak jsem psal výše.
A z toho jasného kontextu vyplývá, že není řeč o přírodě jako "mocnosti", ale původních ekosystémech. (a nezatahujme "laiky" do zjevných konfliktů praktické OP, která musí v jednotlivých případech rozhodovat - a nést zodpovědnost - mezi "původností" a třeba biodiverzitou apod.)
Chceš se hádat o detailech? Jakože se běžně tam a tam vrátila divočina, pokud jí vyspělejší svět dal možnost? Já tedy ne. Já to vím. Reakce nebyla jednak ani osobní (ale ženský rod některých nicků mne měl varovat, no co už....), a ani v odborném módu.
Stačí? (jinak by to samozřejmě vydalo na desítky stran "nudné" diskuze a to si klidně presuňme do soukr. pošty)
Snad sis všimla, že "provokativně" hovořím o narušování ekol. rovnováhy, protože tento koncept ze 70´ je přežilý. Taktéž sedmdesátkové představy vesměs institucionálních (ale i NGO) ochranářů o konzervativním přistupu k hájení přírody.
Snad se ti udělalo rudo před očima kvůli tomu, že je mi "po nás smutno", ale proč ne? Napíše mi středoškolský Capreolus samičího pohlaví něco tak ohnivého jako ty? Nikoliv.... Bylo to sexy.
P.S: mám gympl a pak brněnskou lesárnu a jsem tak říkajíc starší kousek. Už LP jsme na Silvariu diskutovávali třeba i s doc. Konvičkou, dokud se "nezbláznil". Do politiky.
antoncek, kranad, fernet (důvody opuštění svého původního písmáckého profilu jsem napsal jinde)
Andiáne,
jako botanička zabývající se rostlinnými ekosystémy se tě jakožto
lesáka musím zeptat : to jako myslíš vážně ? - Sám přece musíš
vědět už z výuky na střední škole v Hranicích(nebo kde jsi to studoval),
že kdybychom neustále soustavně nenarušovali sukcesní proces,
máme tu klimaxový prales co by dub ! Příroda už přežila horší katastrofy,
než je člověk.
Mi je po nás smutno. Ale lépe to udělal Lasica v "Anglickém králi" svým "potomstvo blbé, zlé a zločinné!". A, pardon. Hrabal.
P.S: zrovna jsem se dočet, jak měl Halas v hospodě strach, že je Skácel běžel udat a on si zatím jenom odskočil na záchod. No řekni: nevykloubilo se to tomu Pánubohu trochu z ramen?
Máš pravdu Andiáne, nicméně celý smysl života na zemi je založený na předpokladu urvat si co nejvíc pro sebe (případně pro potomstvo) a člověk se zatím tohoto instinktivního chování nedokázal zbavit (a těch pár altruistů to nezachrání). Od zvířat se pak lišíme jen tím, že umíme slíbit a svůj slib pak většinou nedodržet (jak se často ukazuje na konferencích o klimatu). Díky tomu bude mít příroda zanedlouho možnost ukázat, že si bez nás docela dobře poradí, takže bych neházel flintu do lesa.
Já jako lesák musím všechny internetové romantiky upozornit, že příroda už není. Neexistuje. V rámci střední Evropy určitě. Řád zvítězil a pokud otázku zúžíme na les, pak navštěvujte národní přírodní rezervace a národní parky a ptejte se po "bezzásahovosti". Jistě, ekoterorismus. Ale ekoterorismus kvalifikovaného lesníka s kopou životních zkušeností. Málokde existuje dokonalejší skanzen totalitní mentality, než v lesnictví.
Jistěže "správný básník", byť neosymbolista (pro mne nevěrohodně), utvoří báseň "o lese" třeba ve vaně teplé vody. Jako ti Zeppoši. Ale jak by dodal jistý mlž sv. ze spřízněného Totemu.cz, Butthole Sufrers napsali Hairway to Steven (není to nic proti STýVnovi). Ale! Co přetrvalo?
Promiňte, že jsem tak ujel. Prostě si básním v próze. Pojďte prostě s Duhou na Šumavu vč, Bavorského NP, a pak si dejte hambáče z Mekáče. Nic proti tomu, ale tuším, že to Horskou Kvildu nevytrhne.
A jó, sorry! JE to o lese. V těch představách aby se čert vyznal, ale symbolická nespoutanost je mi blízká. Limbický systém máme všichni stejní. Ale báseň končí kapitulací a zcivilizováním: biofóbie. Proto je to báseň dobrá. Nesymbolicky smutná. A ty nepřiměřené a nešikovné detaily přežije.
mně se báseń líbí a ráda tu přidám svůj úplně laický pohled: mám ráda všechny ty kouzelné zahrady a lesy, kde stromy mluví atd, po vzoru Tolkienova Stromovouse, nevím proč by tato báseň měla působit hororově, je to hezká představa, oživlý les se světem, kterému nerozumíme... a jinak s konturami vlaku, co svědí krajinu nemám vůbec problém:-)
Já se jako "neosymbolistka" pohybuji ve světě symbolů
a jinotajů neustále,proto asi vnímám báseň J.Srbové poněkud jinak.
Jistěže Les je pro Srbovou personifikací samotné matky Přírody,
ale LES je v Tolkienovském smyslu také CHAOS,(respektive řád,
kterému stále naprosto nerozumíme).Člověk se bojí tohoto chaosu -
- řádu,protože mu stále nerozumí a protože je obsažen i v něm,
v jeho nitru,v jeho "id",které určuje jeho konání.
Metafora o konturách vlaku,které svědí krajinu,mi připadá naprosto
přirozená.Ostatně člověk je pouze jakýsi nepovedený mravenec,
který jen "svědí" planetu - Gaiu.
Souhlasím, že to místo je spíš nešikovné a kompromitující - a Srbové se to stává častěji. Je to ten případ, kdy personifikace působí lacině. Osobně mi taky vadí všudypřítomný patos. Přesto jsou ale básně Lesa myslím neseny originální creepy leso-erotickou linkou.
Miroslawek
18. 01. 2016kontury vlaku svědí krajinu... to bylo to místo... kdy jsem se necítil jako muž, který to nevidí, ale který se ošívá... pro mne je v tom strašný jazykový necit... protože sice vzdáleně tuším a domýšlím, co autorka chtěla říci, jenže tento způsob zdá se mi poněkud nešťastným... je v tom vidět nenaplněná touha po originalitě, je v tom poznat neschopnost protknout se slovem s realitou, je v tom znát z pouhé "metody" odvozená imaginace.
Při této příležitosti vždy musím vzpomenout vitalisty Inčíka blahé paměti.
KlubkoRedaktorůSyčí
17. 01. 2016Ano, je to krásná báseň. I ta první o hrobech. S Jinovatou jsem zde byl ještě hůř než se Zborou a nemyslím si, že Jinovata básnicky je silný, ale vypadá to, že vybírat (minimálně když nemusí kalkulovat předpojatost) umí!
Stárnoucí vlk
17. 01. 2016Lyriku, zábava "nemá" žádné značky, nemusí být logická a není to žádná fyzika, která je na rozdíl od umění, víceméně exaktní. Proto já osobně nemám žádný problém s tím, že krajinu svědí vlak, naopak, připadá mi to jako slušná metafora a víš proč, protože u ní něco cítím (nehledě na to, že se dá vysvětlit), pro mne je pocit z umění rozhodující a je jedno, do jakých tabulek a schémat se text vejde.Tím nepopírám, že existují měřidla, která text poměří, jenomže tvůj přístup mi připadá prvoplánově zaujatý. Jinak ti děkuji, že se v tom vrtáš, člověk si alespoň přečte zajímavé komentáře, také mne napadlo, že si ten výběr koupím, protože jestli ho dával dohromady Jinovata, tak by to nemělo být nic závadného.
To je neskutečně krásná báseň.
Ten stále se opakující povyk okolo každého ročníku, kecy editorů a protikecy různých kecalů mě nechává naprosto v klidu. Díky této Natashině básni si ale loňský výběr nejspíš koupím, abych jí měl pořád nablízku.
KlubkoRedaktorůSyčí
17. 01. 2016Já jsem s autorkou jednou mluvil osobně. Napůl z legrace nabízela do placu čarodějné splnění věcí budoucích. Usmál jsem se a řekl jsem, že chci být šťastný. Celé čtení se na mne zlobila...
Je to "šamanka" a můj výklad, les je něco přirozeného, přetrvávajícího mystického a my se všemi těmi dveřmi a technikou jen projíždíme světem, který nevnímáme. Sice naše technika les otravuje, svědí, ale jen dočasně. jsme krátko věcí - kontury. Přirozený les se snaží nás vtáhnout, ale jsme neúrodní. Semana stromů jen oprášíme...
Tolik můj skromný pokus.
Kdybych si tu báseň měla interpretovat (možná naprosto nesmyslně) já teď, pak vlak bude asi život autorky, slovo.. jedeme...tedy společný s někým...tím mužem, co je zahleděný sám do sebe a ji nevnímá a jejich textovky, co už dávno nemají význam... (jen taková ta prázdná slova jako "Ahoj, zlato")...jejich společný život se ve druhé části ubírá od jedné bezvýznamné události k druhé..les může být strachem z osamělosti, prázdnoutou mezi nimi... a ve třetí části definitivně zasévá svou prázdnotu do lidí (jich), co cosi očekávají (náruč-oporu)... čtvrtý konec je pak koncem vztahu, ve kterem se autorka cítila už skoru úplně ztracena..což je asi závěr pro zůčastněné dobrý... ale v podstatě říkám jen to, jak na mě ten text teď zrovna působí...co si pod ním představuju a vůbec to nemusí souviset s tím, co tím myslela autorka:D...
budu si muset přečíst celou sbírku Les, takhle jdu raděj do lesa - zasněženého. Nevím, jestli zde tvá námaha má nějaký smysl. Tipuju za inspiraci, snad si ten výběr zas koupím. Ty předchozí ne že by mě nějak nadchly, ale je pravda, že české internetové poetické adresy nestačí k pohledu a přehledu, co se u nás v poezii děje.
Jo, tady bych taky hádala že možna autorka nějaký záměr i měla...možná cosi jako připodobnit civilizaci ke strašidelnému lesu, ale z jedné básně vytržené z kontextu to fakt těžko soudit...osobně se mi líbí nádraží která nemají význam...protože cokoli, co přiznává, že nemá význam mi je sympatické...ale to je zas už promítaní mé mozkovny někam, kde možná není vůbec nic jen nahodilé sousloví...
..jinak jsem suž ty vstupy z dcerou skoro nečetla, protože mě už nějak extra nebavily...první díl té recenze se mi opravdu líbil a skvěle fungoval i jako velmi zajímavá povídka... nevím jestli je to možné, a\le já bych ji i nominovala do povídek na příští měsíc, ale když to není v povídkách, tak to technicky asi nejde...nevím... každopádně je to pro mě byla (jako povídka) tenhle měsíc druhá nejzajímavější věc po Hvězdy nepadají...
Ještě teda, když zas beru do úst Umbratiku, v mých očí má s Jitkou leccos společného, je akorát naivnější co do obraznosti a těch prefabrikátů používá také mnohem víc, řečeno zhruba. Ale ve své lepší podobě by se Umbratica vedle této básně neztratila.
Tak zrovna první strofa mi přijde přesvědčivá. Jasně, kontury svědící krajinu jsou vymyšlené hlavou, pro mě účelová ozdoba, jenže ruku na srdce, Lyryku: nedáváš právě Umbratice za takovéhle metafory (u ní bývají ovšem nejednou méně vynalézavé) výběry? :) – No nic.
Proti druhé strofě nemám nic.
Ve třetí strofě jsi, obávám se, nepobral smysl obrazu. Les je nebezpečný tím, že ti vyroste „za krkem“, že se staneš sám lesem. Je to nebezpečí pohádkové, s mrknutím oka, tudíž odlehčené, ale stále je pod ním reálný základ. A dobře to zapadá do konfliktu subjekt vs. ohrožující les, který se dialekticky táhne celou básní.
Možná, kdyby zde byly další básně z oné sbírky, bylo by téma zřejmější, a tahleta by se na jejich pozadí vyjevila zřejměji, pokud tomu tak není. Já už to neposoudím, četl jsem jich víc, vnímám to propojeně.
Akorát ve čtvrté strofě mi nefunguje logika. Proč je nutné tak rychle vystoupit do nebezpečí? Právě opak by měl být žádoucí. Vnímám metaforu s kořenem jako ne zcela funkční přídavek k analogické metafoře vysemenění a zaklíčení. Smysluplné by bylo spíš ujet než vystupovat. Ale pro čtenáře, který nepotřebuje přemýšlet, to bude dobré.
Myslím, že když se takovýhle text přečte v rádiu, přesně zapůsobí. Je tam od všeho kousek. Jitka Srbová balancuje na hraně líbivosti a přesvědčivosti, ale v tomhle případě převažuje to druhé. Občas musím mhouřit oči nad metaforami, u nichž nevím, zda jsou víc vykoumané nebo inspirované. Je to takový styl na hraně. Ale když míří k jádru, dávám mu rád rozhřešení. A samozřejmě, rytmus a zvuk jsou tak vychytané, že jednoho ani nenapadne se tím zabývat. A to je další dobré znamení.
slunceblunce
17. 01. 2016kdysi dávno jsem takhle četla svou báseň synovi, myslela jsem, že je fakt dokonalá... dopadlo to podobně, horor :)