Strýčkové

Já byla tehdy ještě mrně
můj krásný strýček Sylva Sobol
psal dramata líp nežli Gogol 
(hrával je spolek Lumírovci)
krejčovský salón vedl v Brně

dámský krejčí Sylvestr Sobol

Turisté - chodci i pojízdní
se scházívali na Sykovci
můj krásný strýček Vila Sobol
(urazil by ho jejich obol)
nenechával je trpět žízní

hoteliér Vilibald Sobol

Po sezóně svou dovolenou
trávili strýčci u nás v Praze
já za nimi jak na provaze
pauzu jsem měla povolenou
(jinak se učívám i v noci)

Jednou mě strýci, vzorné děvče
přistihli šprtat ruskou bajku
A jeden vstoje, druhý vkleče
drnkali hned na balalajku
o čem že prý to pojednává
„O lisičke i zajčikovi“
ihned jim pilná neteř poví

„O lasičce a zajíčkovi?“
to není zrovna příběh nový
„Ne, o lišce - čti o lisičke“
hádala jsem se k usoužení
a oni jen, že tak to není

Měla jsem před očima mžitky
chytla jsem nůžky, dvakrát „šmiky“
hedvábné kravaty jak nitky
byly hned vejpůl, na hadříky

Strýčci se smáli jako vždycky
možná jen trochu hystericky
Maminka lkala nad tou škodou
whisky jim dolévala sodou

Až po letech mi prozradili
že měli v kapse předvolání
proto se smáli a víc pili:
Že oba živnostníci byli
dostal z nich každý pět let v báni