Lula v závěsech

O příštích radostech

K soudu jsem spěchal kolem obecné školy. Právě bila polední přestávka. Děti se tetelily kolem a na některých dívenkách bylo znát, že už brzy zavlhnou radostí docela jinou, než je ta z výborného vysvědčení. A jak napsal Holan: poezie znamená i to, že člověk u toho nemůže být.

Lula v závěsech

Vesnice u Chebu v sobě chovají klid pouštních večerů. Cestou zpátky už nad nimi stálo slunce v rozhrnutých mracích. Stálo tam vyzývavě, stálo tam jako Lula v závěsech.

Stříbrné noci  

Noci tady kolem Stříbra musí být krásné. Ty na jazyku léta, ještě nevyřčené, ale už příběhy kouzelné. A co teprve ty za luny ouplné. Stříbrné.

Sulislav

Sulislav. Tady se střetly dva světy: svět Sulejmanův se světem Slovanů. A proč dali si emisaři těch dvou světakrajů dostaveníčko právě tady v lesích západních Čech? O tom se dohadují i laně nad hroudou soli.

Kozolupy

Kozolupy svádějí k laciným příměrům a vtipům. Nejsme ale čeládka z Brueghelova obrazu venkovské pijatyky. Budeme se tvářit, že zdejší ženy nikdo pro jejich urostlá ňadra místním loupit nechtěl. A když si k tomu odpustíme žejdlík mázu a močení na místě, tak jistojistě nebudeme jako z obrazu vlámského mistra. Na zdraví! 

O velkých plánech

Plzeň, to není písek, hlína, to je beton, sklo a kámen. Sem od západu přijíždíš jako Neználek na Měsíc. Tam svého času chtěl pan Stalin pěstovat rajčátka a zavést trolejbusy. Tak tady se to podařilo a ještě k tomu vaří prvotřídní pivo. S plány se musí zůstat při zemi.

Čekání na žízeň

Mraky tady obtěžkaly obzor svými sudy, čekají ústa rozcapená žízní, čekají hrdla suchá až k výhni. Místní mezitím vlaží svou existenci v hostincích. Jsme v kraji piva, tady je žízeň podobna Godotovi.

Skaliska

Skaliska značí blízkost Berouna, Proti tučným hřivnám hlíny za Plzní to je skutečná askeze: jen kámen a bolest, jak zní titul jedné knihy. Skála, to je Petr i Prométheúv osud. Kámen, to je mistr z Florencie. Ty všechny si tu můžeš připomínat.