Mat

Jeden prsten vládne všem,
jeden jim všem káže,
jeden všechny přivede,
do temnoty sváže…

Tenhle stroj bude můj prsten moci. Říkám mu Oko. Všichni si myslí, že je to podle té primitivní karetní hry, ale je to pravé Sauronovo oko. To, co jsem vždycky toužil dát dohromady. Nástroj pro skutečné ovládání lidí. Vím, že bývalí spolužáci a lidi z branže se na mě koukají přes prsty. Sedí si ve svejch korporátních openspejsech, píšou kód od rána do večera, třepou se na stravenky a myslí si, že jsou někdo. Možná nemám úctu okolí a kolegové mě nepoplácávají po zádech, ale ten pocit, že můžete někoho ovládat a udělat z něj trosku, ten se nedá nahradit. S tímto prstenem moci je za chvíli budu mít všechny.

 

***

 

"Ve třetím tahu mat černým střelcem, pojďte se podívat, Petře. Tohleto je krásná šachová úloha," halekal místo pozdravu major Metelka od svého stolu. "A to kafe si dneska ani nedávejte, je hnusný jak odvar z onucí.“

"Proč si, pane majore, to kafe za automatu, každý den kupujete, když na něj stejně každý den nadáváte?" podivil se praporčík Petr Pánek.

"Jako policista máte dobrý postřeh, to je dobře, ale jako kriminalista máte mizerný úsudek. Jinak by vám došlo, že si to kafe kupuju právě proto, abych měl po ránu na co nadávat. Není nad to začít den pěkně zostra. Když si dáte ráno hnusný kafe, praporčíku, už vás ten den nic nezaskočí."

"Zase vás bude bolet žaludek."

"To asi bude, ale únava zhoršuje úsudek víc než bolest, takže každý správný šachista volí raději kafe."

 

Praporčík Pánek příliš nechápal, kde bere major tu svou věčnou sebejistotu. Měl pár let do důchodu, což v hodnosti majora nebylo zrovna terno. Neměl velkou kancelář ani nevedl specializovaný vyšetřovací tým. Měl image podivína a odpůrce moderních technologií. Jeho šanony, do kterých si ukládal vytištěné e-maily, byly pověstné po celém okrese. Když před třemi týdny zjistil, že má přejít právě k majoru Metelkovi, bral to jako prohru. Ale kolegové, kteří se na kriminálce už dobře vyznali, ho ujišťovali, že se rozhodně nebude nudit a že se může hodně přiučit. "Metelka to je bezva škola," říkali. Jméno majora Metelky mělo kolem sebe zvláštní auru. Podle toho, co o něm Pánek slyšel, byl tady na kriminálce něco jako, legenda. Ale Petr Pánek zatím nevěděl proč.

 

"Vyslechl jste už tu poslední servírku, Petře?"

"Vyslechl, ale musel jsem si pro ni dojet přímo do herny. To víte provoz v Non-stopu. Měl jsem trochu strach, že budu muset platit vytažení a odbahnění auta," zasmál se praporčík. "Je to tam ve strašným kopci a té ruční brzdě na Felicii už moc nevěřím, ale ustála to."

"A co jste zjistil?"

"Nic nového. Ta holka mi řekla vlastně to samé, co všechny ostatní. Šéfa už víc než dva měsíce neviděla. To jí sice přišlo divné, protože jinak se v herně objevoval skoro každý den, ale výplatu dostávala a k provozu baru od něj občas přišly pokyny e-mailem, takže to nijak neřešila. Tahle navíc dodala, že byla ráda, že ho nevidí, protože si na ni prý dovoloval. Říkala, že už by si měl, cituji: "Najít ženskou a dát pokoj".

"Fajn, takže máme slizkýho majitele herny inženýra Fajsta, kterýho začne postrádat jeho matka, když jí nepřijde popřát k narozeninám. Nikdo ho neviděl víc než dva měsíce, ale jeho podnik funguje, servírky dostávají zaplaceno a majitel jim píše, co mají dělat. Podle informací, co máme k dispozici, se zdá, že se jeho podniku konečně začalo finančně dařit. Co si o tom myslíte, Petře? Šéf zmizí a jeho firma funguje líp, než předtím."

"Myslím, že Fajst prostě využívá toho, že podnik může běžet i bez něj a řídí ho na dálku. S čistou hlavou. Třeba sedí někde na kanárech, to je dneska moderní."

"Moderní. Já tomu nevěřím ani za mák," zabručel major a otevřel si svůj velký zápisník, který připomínal třídní knihu.

"Nikdo ho neviděl, to je pro mě důležitý. Nějakej elektronickej dopis mohl napsat kdokoliv jinej. Tomu se nedá věřit. Jo, kdyby to bylo na papíře a s podpisem, tak to můžeme dát na analýzu, ale nějaký nuly a jedničky…"

"Ale na papír už dneska nikdo nepíše, pane majore. Teda kromě vás samozřejmě."

"Jak nikdo, my šachisti jsme si vždycky zapisovali tahy do deníčku a pak se je učili nazpaměť. Žádnej notebook a internet, všechno měl člověk hezky tady mezi ušima. Já si pamatuju, kdy moderní technologie byl třeba děrnej štítek. No a kde jsou děrný štítky dneska? Není nad papír a tužku," bručel major a listoval sešitem. "Tady to mám!, zapíchl vítězoslavně prst do své třídní knihy. Slečna Koutná vypověděla, že jí šéf psal, aby nechala vyměnit prasklou žárovku nad black jackem. Takže ten, kdo tu zprávu psal, musel vědět, že žárovka praskla. To na kanárech těžko zjistí, ha?"

"Třeba tam má nainstalovanou webkameru," oponoval Pánek.

"To jako, že by se přes internet koukal, co se tam děje?"

"No, to se dneska dá, není to ani moc drahé."

"Tak běžte, Petře a zjistěte, jestli tam nějaká taková kamera je. A sežeňte někoho, kdo nám zjistí, odkud byly psané ty e-maily. Já tu mám na výslech pana Koukala."

 

***

 

"Tak mi řekněte, pane Koukal, kdy jste Františka Fajsta viděl naposledy?"

"Je to asi půl roku, pane majore. Víte, my jsme spolužáci z vejšky. Studovali jsme spolu na informatice. Já pracuju jako programátor a Franta měl tu svou hernu. Přiznám se, že nechápu, proč se tak chytrej kluk, jako on, zakopal v takovým podniku."

"Protože to hodně nese, pane Koukal, pravděpodobně víc než to vaše programování. Pan Fajst je zřejmě dost utilitární a intelektuální potěšení vyměnil za čistý zisk."

"Já nevím, pane majore, Franta nikdy na peníze moc nebyl. On je totiž dost mizernej obchodník. Hazard je možná výnosnej, ale Franta za to asi moc neumí vzít.  Navíc podle toho, co říkal, programoval pořád. Programoval hrací automaty. Snažil se různě optimalizovat výherní algoritmy."

"Optimalizovat? Víte pane inženýre, že algoritmy hracích automatů podléhají zákonu a příslušným vyhláškám a že jejich modifikace je trestná?"

"Fakt? To jsem ani nevěděl, že stát tuhletu zlodějinu nějak reguluje."

Kdyby jenom reguloval, on má třetinovej podíl na zisku, pomyslel si major Metelka, kterému nebylo po chuti, že je možná placený z peněz, které vydělává nějaký pitomý automat.

"No dobře, a víte něco bližšího o tom, co s těmi automaty Fajst prováděl?"

"Myslím, že dělal něco na principu biometrie. Měl na to téma diplomku a myslím, že pořád pokračoval na vlastní pěst ve vývoji. Řekl bych, že chtěl vytvořit přístroj, který by snímal všechny možné biometrické parametry jako je duhovka, oční sítnice nebo cévní řečiště a podle nich vyhodnocoval zdravotní stav. Kdyby se mu to povedlo, tak by to byla bomba. Ale nic konkrétního o tom nevím. Franta se dost držel zpátky, snad měl strach, aby mu někdo neukradl nápad nebo co. On byl vždycky trochu blázen."

"To mě u informatika nepřekvapuje."

"Děkuju pěkně, pane majore, ale Franta byl i mezi náma exot. Jeho je pro ten hazard fakt škoda. Myslím, že za podobný stroj by mu hned v několika firmách trhali ruce."

"Holt asi nepotřeboval mít utrhané ruce, ale spíš nacpané kapsy. Máte tušení, kde by Fajst mohl být? Nemá někde nějakou chatu, chalupu nebo jinou zašívárnu?"

"O ničem nevím, jeho to nikam na venkov netáhlo."

"A k moři? Že by si třeba vyjel na kanáry a podnikal na dálku?"

"To mi na něj taky moc nesedí. On na nějaký válení na pláži nebyl. Ten, kdyby si chtěl vyčistit hlavu, tak bude hrát na konzoli, ne běhat po pláži. Snad leda že by si našel nějakou kočku."

 

 

***

"Tady jsou záznamy z bezpečnostní kamery, pane majore."

"Byla to ta vaše ve..."

"Webkamera? Ne, nebyla. Tahle byla mimo síť, takže se k ní nikdo vzdáleně nemohl dostat. Ale přesto jsem si říkal, že by se ty záznamy mohly k něčemu hodit."

"Udělal jste dobře, Petře. Měli bychom nahrávky projít a zjistit, kdy přesně se Fajst v podniku objevil naposledy."

"Zanesu to ajťákům, mohli to prohnat automatickou detekcí obličejů, to by nám dalo hrubou informaci."

„No dobrá, když na to musíte mít automat... jo a Petře sežeňte někoho, kdo zjistí, odkud byly posílané e-maily Fajstovým zaměstnancům. To by snad mělo jít dohledat, ne?"

"Snad to půjde podle IP adresy, ale pokud se v tom angažoval nějaký skutečný hacker, tak  mohl zmást stopu."

"No jo, dneska už se nedá ničemu věřit," posteskl si major. "Třeba budeme mít štěstí."

 

***

 

Poručík Pánek čekal, že zastihne majora nad šachovnicí, když mu bolavý žaludek překazil oběd obvykle si dal pauzu na nějakou tu šachovou úlohu. Major Metelka ale místo toho seděl nehnutě u stolu a koukal do prázdna.

"Byl tu soudní znalec z oboru kybernetické kriminality, nějaký inženýr... inženýr...jméno si nevzpomenu."

"A co vám chtěl, majore?"

"Dostal k posouzení plány, diagramy a fragmenty programovacího kódu, které se našly na Fajstově domácím počítači. Ten chlap byl v šoku. Prý by na pochopení celého mechanismu fungování potřeboval několik měsíců a bez Fajsta  to asi stejně nikdo není schopen úplně rozklíčovat. Ale jedno je prý jisté, Fajst prý vytvořil stroj na dokonalé ovládání lidí. Normální hrací automat je nastavený tak, aby na něm hráči prohrávali. Fajstův stroj ale využívá vyhodnocování tělesných signálů k tomu, aby přečetl hráčovy emoce. Podle nich pak upraví herní algoritmus, aby gambler včas dostal malou výhru jako návnadu. Pomocí jemných elektrických impulsů do ruky pak prý takový stroj dokáže dokonce upravit tělesný tep. Zrychlit nebo zpomalit. Ten inženýr taky mluvil o tom, že display automatu by snad mohl vyzařovat světlo o speciální vlnové délce, které by za určitých okolností mohlo přes sítnici stimulovat nervový systém."

"To zní hrozně."

"Já to říkám pořád, stroje jsou zlo. Kdo nevystačí s papírem a tužkou je pro mě břídil. Vždyť Apollo 13 nakonec taky přistálo díky výpočtům na papíře."

"Kdyby vás to zajímalo, tak nám kluci z IT zjistili, odkud chodily ty emaily. Prý to na       95 % bylo přímo z herny. Tady je celá zpráva," hlásil věcně praporčík Pánek, který byl rád za tak konkrétní stopu, ale mrzelo ho, že tím spadla ze stolu jeho elegantní hypotéza o Fajstovi na pláži Kanárských ostrovů.

"Z počítače na baru?" zeptal se major.

"Asi, jiný tam podle všeho není. Ale prý to mohl posílat někdo, kdo by se jim připojil na wi-fi síť, to by šlo normálně i z telefonu, ale v herně měly síť zaheslovanou, to by se do ní někdo musel nabourat. Jo, abych nezapomněl, tak mám ty výsledky detekce obličejů. Fajst se na záběrech objevil naposledy jedenatřicátýho července."

"Tak se na ten den Petře podívejte. Já se podívám do svodek, jestli nemáme toho dne hlášeno někde poblíž nějaké násilí."

 

Major Metelka vytáhl šanon a začal se probírat hlášeními z července. Kromě toho, že byl v noci přívalový liják a že musela policie zastavit dopravu na nábřeží, protože silnice byla pod vodou, nic zvláštního ve svodkách nenašel.

 

"Podívejte, majore, tady. Vidíte, toto je Fajst. Koukne se na kasu, něco si zapíše do počítače na baru a pak jde k jednomu automatu. A tady vidíte?"

"Škubne sebou a svalí se na zem. Vraťte to, Petře."

"Tady to je znovu, jde k automatu, na něco sáhne a …to vypadá jako..."

"Jako kdyby dostal zásah proudem, nechte to běžet dál. Vidíte, pak se tam nahrne několik lidí, asi hostů, ale zdá se, že Fajsta nikdo nezvedá ze země, jako by tam hledali něco jiného."

"Něco sbírají ze země," ukázal praporčík Pánek na levý dolní roh obrazovky.

"Petře, posuňte to na moment, kdy se Fajst poroučí na zem a zkuste ten záběr přiblížit na ten automat. Vidíte, tady...win, win, win... Ten krám hlásí výhru. Museli se z něho začít sypat peníze a ta sebranka, co tam večer hrála, se nahrnula pro peníze.  Fajsta si nikdo nevšímal. Dokonce po něm dupou, vidíte tady! To vypadá, jako atentát."

"Atentát? To přeháníte, majore. To je nějaká smažka, která přišla v noci zkusit štěstí, no a když vidí, že se sypou prachy, tak si pro ně dojde, ale že by na Fajsta dupl schválně, to se mi nezdá."

"On ne, ale ten kdo tam nasypal ty peníze. Pokračujte dál, Fajst tam nemohl zůstat jen tak ležet. Buď se zvedl sám, nebo mu někdo pomohl."

"Já to zrychlím. Vidíte majore, tady ještě Fajst stále leží. Dvě hodiny se ani nepohnul. A tady to je. To vypadá na vyhazovače."

"Na té kameře je prd vidět, ale vypadá to, že Fajsta nepoznal. No jestli se mu pár těch gamblerů prošlo po úsměvu, tak musel vypadat skutečně k světu," odtušil major.

"Pane majore, já se mu ani nedivím. V takovým podniku musí být zvyklej, že mu tam občas někdo odpadne."

"To jo, ale co myslíte, Petře, že by s takovým pobudou udělal? Volal by mu taxíka? To asi těžko, když peníze už má naházený v některý mašině. Hádám, že by ho spíš venku posadil na chodník."

"V lepším případě."

"Jo v lepším případě. Ale teď se na něco podívejte," major Metelka se zvedl ze židle a zapíchl prst do plánu města. "Tady to je Konopná 9."

To je pár metrů od nábřeží. Pamatuju si, že jste říkal, že to je hodně v kopci."

"Ano to pravda, bál jsem se, že mi auto ujede a skončí v řece."

"Když jsem pročítal svodky, Petře, tak jediná pořádná zpráva z toho večera byla, že policie musela po přívalovém lijáku zastavit dopravu na nábřeží. Bylo tam prý na silnici až devadesát čísel vody. Takže pokud bylo Fajstovo bezvládné tělo na chodníku před hernou, mohl ho přívalový déšť spláchnout do řeky. Budeme ho muset hledat mezi neidentifikovanými utonulými na dolním toku."

"Takže to bylo utonutí? Neměli bychom toho vyhazovače vyslechnout?"

"Bylo by zbytečné ho shánět. Nebyl na seznamu zaměstnanců, takže hádám, že tam dělal načerno. Pravděpodobně nebude mluvit ani česky. Navíc myslím, že když ho ten hromotluk vynesl na ulici, byl už Fajst mrtvý. Asi mu nemůžeme vyčítat, že si toho nevšiml. Nebyl v podniku placený za přemýšlení. Prostě ho vzal a vynesl, ani si nevšiml, že to je jeho šéf. Jestli mu pár lidí šláplo do úsměvu, mohl být k nepoznání."

"To je strašná smrt."

"Petře, to ho už asi nebolelo. Hádám, že se mu zastavilo srdce hned po tom zásahu proudem. Petře, projděte ještě video z toho dne, Soustřeďte se na to, jestli k počítači na baru šel ještě někdo jiný kromě Fajsta. Já si něco ověřím tady v té zprávě," řekl major, vzal do ruky svazek papírů z IT oddělení, dal si nohy na stůl a ponořil se do čtení.

"Tak to začíná dávat smysl, Petře. Hádám, že k počítači se za ten den nikdo kromě Fajsta nepřiblížil."

"Máte pravdu, vypadá to tak."

"No a přesto si někdo stahoval detailní družicové snímky počasí nad městem. Teda někdo... spíš něco. Něco, co se zbavilo Fajsta tak důkladně, že nebýt starostlivé maminky, tak se po něm nikdo ani neshání."

"Myslíte, že ho zabil ten jeho vlastní superautomat? To je docela paradox, že? Myslel si, jaká to nebude pecka, pak udělal chybu, něco tam špatně uzemnil a... pecka."

"To nebyla chyba. Spíš je ten stroj až příliš dokonalý. Byl sestrojený na ovládnutí lidí a jejich využití k maximálnímu zisku. Fajst byl geniální programátor, ale mizerný obchodník. Jeho automat se  ho musel chtě nechtě zbavit. Ten krám dělal svou práci. Odstranil tu největší žábu na prameni."

Praporčík Pánek hleděl na majora. Nešlo mu do hlavy jak tento skorodůchodce, někde mezi hnusným kafem z automatu, lušťovkou ze šachového časopisu a rybím salátem k svačině dokázal vystavět takto šílenou, ale zřejmě pravdivou konstrukci. Začal chápat, odkud se bere majorova trochu tajemná pověst.

"Petře, začněte sepisovat zprávu."

"A jako co to budeme hodnotit?“

"Postavil stroj, který ho zabil a nechal spláchnout do řeky. Takže je to sebevražda utonutím. Napište tam, že Fajst napsal program, který ještě po jeho smrti posílal e-maily. To bude jako vysvětlení stačit. Tak pište, pište, já jdu ještě zahrát poslední tah."

 

 

***

Major se vrátil asi za dvacet minut. S potutelným úsměvem se usadil vedle praporčíka Pánka.

"Poslal jsem tam zásahovku. Prý byste měl mít přístup k přenosu z jejich kamery. Tak to pusťte, hádám, že to právě začalo."

Praporčík Pánekse přihlásil k videopřenosu. Zásahové komando právě obsadilo hernu Artano. Tři muži v kuklách jistili překvapené hráče. Další dva mluvili s personálem a tři muži si vzali do parády hrací automat v rohu u baru. Jedna sekera a dvě páčidla udělaly svoje. Automat byl bleskově rozebraný na prvočinitele."

"Majore, slyšíme se, majore? Žádné drogy jsme na ohlášeném místě nenašli," hlásil do kamery velitel zásahu.

Praporčík Pánek rychle připojil mikrofon.

"V pořádku chlapci, dobrá práce," ohlásil se major Metelka.

"Co máme dělat tady s tím?" velitel zásahu pokynul k hromádce trosek hracího automatu. "Budete to chtít poslat na rozbor?"

"Přijedu si pro to, hoďte mi to zatím ven na chodník."

Praporčík Pánek zakryl rukou mikrofon,

"Ale majore, v týhle čtvrti, než přijedem, nezbude na chodníku ani tříska."

"O to právě jde, Petře," řekl klidně major a šel ke svému stolu a začal si balit. Brýle, pouzdro na tužky, velký zápisník a poslední výtisk Československého šachu putovaly do koženkové aktovky.

"Pane majore, to jste neměl strach, že ten automat udělá klukům ze zásahovky totéž co Fajstovi, proč jste jim třeba neřekl, ať před zásahem vyhodí pojistky?"

"Zaprvé by to mohlo vyvolat paniku a za druhé tam mohl být náhradní zdroj elektřiny. Ale myslím, že to nebylo nebezpečné. Ten stroj byl sestrojen na rozpoznávání emocí, ne? No a viděl jste, Petře, někdy u chlapů ze zásahovky nějaké emoce?"

"Ale majore, kdyby dostali zásah proudem..."

"Dělám si legraci. V zásahovce mají boty s keramickou vložkou, to znamená, že jsou izolovaní od země. Nemohlo se jim nic stát."

"Petře, víte, jak se v kriminalistice říká, takovému zakončení případu?" zeptal se major po chvíli a pokynul směrem k obrazovce, na které postavy v černých kombinézách právě skládaly automatické pušky do auta, načež si sám  odpověděl: "Mat černým střelcem."

---