(O)trhané marionety

Polévka

Dvanáctá. Polévky už nabírají varu, už vykuřují své signály, víří nudlemi a knedlíčky. Unaveným jdou ještě příběhy páteční noci pod víčky. Až je povolají ke stolu, budou těmi knedlíčky silnit svá játra nebohá.

Dekameron

Na Zlíchově jsou i cesty vyhublé zimou, chodců je pomálu. Možná jen jako za morových ran odjeli na svá venkovská sídla a povídají si teď pohádky o lásce. Dekameron chalupářů.

Žlutý auťák

Žluté porsche ťuká válců sonátu, jako žloutek vyloupnutý na svět škvíří v oleji cest. A v něm dva, on a ona, nejistí otázkou, co spíš: Nechat se svést, či svézt?

Písnička

Myslíkovou Španělka s písničkou jde jako ptáček. Na rtech veselé hvízdání a v očích teplo jižních krajů. Až z potulek večer slétne do hnízda hotelového pokoje, možná svému Estebanovi uchystá chvíli plnou tajů. A taky povyku, zámlk a štěstí řinoucího se na svět. Ale to už je docela jiná písnička.

Nepřízeň času

Nekonečno nábřeží a jehličky únorového deště. A vichr, co kácí tabule kaváren, ten tu chyběl ještě. Jen ať si člověk sáhne na nepřízeň času, ať mu mistrál rozfouká mléčnou pěnu z latté. A můžeš se tomu bouřit, do ztráty hlasu.

(O)trhané marionety

Tuláci hledají před tím náhlým zimobitím útočiště v tramvaji. Opilí až na dno krabice pohybují se trhaně jako marionety. Hlučí, sluch mají stoletých starců, ale hlasy ještě duní zbytky sil. Na zastávce Lihovar se vypotácejí, snad hledat kolem ruiny ztracený šmak.