Crni mostar

Elektronické lázně

Zalomeni nad svými multifunkčními přístroji, tiše spočívají v elektronické lázni. Lidé v metru. Brodí se vodami zpravodajství, nebo je omývají teplounké obrázky rodinných galerií? Vášeň archaických lidí je znova na scéně, jen tihle si své ponorné kádě nosí po kapsách.

Crni mostar

Jugoslávci by řekli Crni mostar. Bral to tam déšť, jako když městečko na Neretvě braly střely automatů. Horizont rozbitý malými příběhy, už žádná velká vyprávěnka. Až se za tmy vrátí lidé z práce a rozhoří se ohně večeří, budou něčím na způsob rakije chválit den. Tam v domech na Černém mostě.

Danse macabre

Auta padají výpadovkou na Liberec a není to rozhodně ke slavě rudý koberec. Asfaltové neštěstí vylité do krajiny, parket pro danse macabre. Marnost mění tvář, kostlivci jsou z plechu a mají aerodynamický tvar. Smrt dnes páchne benzínem.

O liberecký úsměv

Bílo, zimno, sněžno, město na severu. Koho kojily ty chladné liberecké cecíky? Mají z toho místní ústa mrzutá, anebo platí oběživem úsměvu? Na veřejné toaletě dělám dvojí zkušenost: paní inkasující pětikoruny se kaboní nevlídnou maskou čerta a mladík vyrážející k pisoárům má zas rty zauzlované pletencem smyslných plžů. Toto místo asi nebude terénem objektivních zjištění.

Seance naturistů

Je před třetí, mrholení žene chodce hledat teplý kout. Nacházejí ho v obchodním centru Máj. Kolem postává ploskonosá mládež a vykuřuje do sal vážné hudby, co se snáší z reproduktorů na okolí. Odsud se taky vyráží k Ještědu, tak civilně – tramvají, na lístek, nebo na černo, potají. A ti, co se neztratí v mlhách kopce, potkají se večer v aquaparku Babylon při mokré seanci naturistů. Tak jdou dny v Liberci.

Rajská zahrada

Koleje se zatřásly, z temného hrdla tunelu to zadunělo. Metro, metropole. Vlak nastavil tvář cestujícím, ale jen málokterý líbá železná ústa, spíš jim občas někdo uštědří políček, to když nedoběhne včas. Příští stanice Rajská zahrada. Vyhlížím Evu, ale padnu spíš na hada…

Sušené meruňky

Kdyby tady bylo kino, musel by tu ženskou někdo okřiknout: šustí sáčkem, jak z něj tahá sušené meruňky a jiné laskominy ke své lačné vůli. Jenže jsme ve vagónu metra a nároky na ticho tady nikdo neustavil v předpis, žádná přísná uvaděčka je nevyřizuje za svitu baterky bezkompromisní výzvou. Ne, tady to hučí jako v úlu, jako když vosy zavětří meruňky.