Vesmírná kašna

Bílá noc

Na obloze jako by někdo odléval z láhve mléka. A leckomu tady dole to jde k chuti a máčí si v té mléčné spoustě tvář. Teče ti měsíc po bradě, řekne pobaveně někdo druhý ze tmy. A možná tam nikdo druhý nebude, noc má i tak svých fantómů dost.

Tichá noc

Ještě o sobě zima nepochybuje, ještě se snáší nabílo z mraků a promodrává nocí. Ráno se zas dostane do řečí, v rádiích ji vyměří na stupně přesně, a taky se budou ptát a ze všech koutů budou lidé povídat, jaká byla právě u nich na dvorku. Teď za namodralé tmy je ale zima docela tichá, hezky nepřesná.

Vesmírná kašna

Černou hladinou oblohy prosvítají hvězdy, penízky naházené do kašny vesmíru. Ty nevytáhneš, nesměníš. Můžeš jen čeřit hladinu, slovy, a pak z kruhů číst, co jsme kdo zač.

Ukázněná rána

Až tady budou lidé vstávat, v Santiagu de Chile se teprve dají do tance. Rozklokotají vína, k úpalu prohřátá, noc tam nikoho nepobízí dvakrát. V tu dobu, ach tak, bude po Čechách pískat voda na meltu a chleby padnou marmeládou k zemi. Ve Studiu 6 zalehne paní Olga na žíněnku a složí světu svědectví, že s předešlou nocí neměla nic do činění. V této zemi, kde včera, dnes i zítra jedno jest.

V zahradě k ránu

K ránu měla ovocitý sen. Byla v zahradě, slunce sílilo, pila meruňkový mošt. Od země šla rosa, a protože tam nebyla sama, cítila ji výš, než bývá.