Slané dálky

Pohladil Obamu

Národní jde mladík, jemuž se v indiánské řeči přezdívá Pohladil Obamu. Hýří náladou, rukama opisuje kruhy, tváří se jako velký urbanista ve víru kompozice. Cizinci nabývají dojmu, že jsou svědky okamžiku zlomu, plánu přestavby bulváru. Ve skutečnosti ten veselý muž neukazuje nic menšího, než jak tenkrát pohladil Obamu.

Slané dálky

Obloha průzračná na měsíc a hvězdy roní sůl. Na opačném konci světa přivoněla k moři a tady spustila nářek. Nad vším tím lužím, mlékem a strdím, co mu praotcové pěli šmak. A ono je tady přitom někdy jak naháči v trní. Ale touhle nocí tady máme vůni dálek, nekonečna, že i kočky vrní.

Concerto

Je přespůlnoc, ale v ulici kdosi tříští lahve. Činí tak pod výměrem předpisu – třídí odpad. Třeba už ho omrzelo pít ve své lihové poustevně a rozhodl se uchystat sousedům své concerto. A můžeme hádat: čeká ho aplaus, nebo spíše střepinový soud?

Bílé číny za dvěstěpadasát

Bílé číny, to je něco jako bílá Jawa 250. Jak je někdo má, jako by žil v hrdinské písni. Sice neriskuje smrt ze zatáčky, ale teď v zimě rozhodně nastydnutí, neboť k hrdinovi patří oběť.