Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVíla
Autor
Kakabus
Potkal jsem vílu zasněnou,
její mechový šat ve větru vlál,
svou krásnou tvář o ruce opřenou,
avšak bledou a vánek s jejími vlasy si hrál.
Dodal jsem si odvahy a blíž k ní jsem přistoupil.
Ač
ze strachem sem vzal její ruce do svých dlanía něžně sem ji po jejich rozevlátých vlasech pohladil.
Pohleděl sem do jejich očí a pochopil, měla trápení.
Její oči nebyly tak blankytně modré jaké mívaj víly,
ba ani její vlasy nebyly tak hebké,
moje ústa
ji sdělit něco chtěly,ale z nenadání to pro mě bylo příliš těžké.
V lese sami, já a víla.
Chtěla by něco říci a její
ústa se otevřou,zničehonic se otáčí a její oči zapláčou.
Už to nevydržím a chci jí říci.
Co ji tak rozplakalo, kdo jí ublížil ?
Č
irá slza stéká po její lícia jemný hlas poví
dá: Kdo mě ublížil ?
Svou lásku a štěstí jsem všem lidem rozdala
věříc, že
lidé šťastni z toho budou.Svět aby v míru byl jsem si přála,
aby zářil krásou a pohodou.
Jak hluboce sem se zmýlila.
Snad na to není nikdo ještě připraven,
avšak zkusila jsem to a jsem
šťastna,čím dál víc, den co den.
V pokoře a úžasu jsem zůstal stát,
potom se v mých očí zhlédla
a chtěl sem se jí najednou na vše ptát,
ale prudký vítr se zvednul a ona jak už slabá byla do podzimní krajiny se rozplynula.