Orfeus ze sídliště

Velmi krátké milostné vlny

Další hodina lásky na rádiu City, tak pravila znělka. Člověk se vtiskne do peřiny, hedvábné či režné, zavře oči a nechá sebou protékat desítky malých velkých příběhu. Velmi krátké milostné vlny.

Mladík s citrónovou šálou

Tvářil se jako smutný maskot včerejška, ten mladík s citrónovou šálou. Cítil se snad odpovědný za tání ledovců, když tak stál nad ubývajícími sněhy? Anebo v duchu skládal přísahu dlouhé chvíli? Snad se v duchu v řeči připravoval na konec světa, pamětliv kázání Martina H. 

Orfeus ze sídliště

Má zasmušilý výraz skopce, když bere v prsty varhany. A panely domu stoupají a klesají, jak zvučí orgány. Nač myslí ten trudný Orfeus sídliště? Lásku klade především, však nedohlédne ono pak, to divné slovo příště.

Hovor šneků

Jako když dva šneci vedou hovor v trávě, podobně spolu rozmlouvají ty dvě ženy z jižního cípu Asie. Nikdo neví o čem. Ale cožpak u šneků to víme?

Nietzscheovské variace I

Po světě jak je, noční rádio dává zprávu o světě, jak by být měl. Hučí v něm vodopády lásky, přátelství trvají a nejsou než šťastné sázky. Je to pedagogická chvíle před usnutím; říká se: uč se chtít život právě takto. A velký německý myslitel by opáčil: Ne, uč se chtít život právě tak, jak je.

Samomluvné účtování

Další den na tobě spáchal násilí – dal ti probudit se. A ty ho za to bereš za pačesy a vracíš, co můžeš. Večer pak usedneš v baru u pekelné sklínky a počneš účtovat v samomluvě.

Nietzscheovské variace II
 
Metrem jde procesí a voní skořicí. Táhnou se ti lidé jako štrůdl, jako když se zadrhne v lomu rudl. A zívá nad nimi holka. Zírám do té slizničné propasti, neztráceje ze zřetele varování německého filosofa: Hledíš-li do propasti, propast pohlédne do tebe.

Manažerka

Má břicho do všech světových stran, manažerka z tramvaje. A tváří se, jako by právě odlétala na světový finanční kongres z první runwaye. Až dorazí do svého openspace, máslovými sušenkami zažene první úkol dne: hlad. A že ho splní na výtečnou, nechá si zvýšit plat. Many-žerka.