jedna Dobřaňácká

... preludium... v mírném tempu, aneb klavír obsazen vždy... když vidím, jak to jde ostatním, tak se stydím...ale jenom trošku... prsty v duchu přejedu celou klávesnici, ten magický tón A... 

šli jsme z kreslení s dalším podpisem do ergolistu s jedním pánem ... šli jsme krmit oranžový a červený rybky... jemně mrholilo a já stočila kresbu do ruličky, snad jen ze zvyku.... 

po letech jsem si vzpomněla ... jaké je to chutnat svobodu, když.. za okny chybí mříže a dohled je snad už jenom aby se neřeklo...

uháčkovala jsem si další veselou tašku, už chybí jenom pásek přes rameno... moje spolubydlící tvrdě spí, tak si tak datluju do klávesnice... aaa, jak dobré je umět psát všemi deseti... sojka na stromu a pávi.... je, vykládat panu doktorovi, jak jsem si povídala s pávem, tak mi tu zavřou a nepustí :D....venku je hnus fialovej a má bílý puntíky..

dneska mám volno, žádná skupina, jen snídaně, oběd a večeře

včera nam lustovaly sestřičky pokoje, a co myslíte? no,... prošly jsme :), což je super!

vzpomínám na našeho pejska, 7. 4. by mu bylo 10, bohužel jsem nebyla s ním když ho uspali, prtože jsem byla v nemocnici.... pořád to bolí

...

konec chodby znamená zamčené dveře.... a kouzelné slova jsou: mám propustku!