slité do jednoho hrnku

děkuju Markel za zastavení a že se líbí :) těší mě to

ta poslední nejvíc, ale všechny krásné *

hm... mám o čem přemýšlet :)

„ ...možná tím, že jsem starej kousek už, ti mladší to mají jednodušší...“ 

třeba i chvilková kulantnost, mířená sama k sobě, může sebrat kus ega, a stejně tak má schopnost patrně odmlčet autora mezi textem a záměrem

- - -

jednodušší to mít můžou, ale jen, k jejich štěstí, s brzce přišedší pokorou - a ta se pozná...

co Ti brání se otevřít :)

ono je těžké ukončit, kdybys viděl ty moje spisky, to by nikdo nečetl :) pořád musím něco sepisovat a pak to trochu ukrájím a někdy to nevyjde, dám si na to pozor... nebo sem jednou hodím ten chaos celej a uvidíme :)  ono to prvotní je docela syrové, já pořád ještě nemám potřebu sdělovat úplně všechno... možná tím, že jsem starej kousek už, ti mladší to mají jednodušší, jsou otevřenější .. tedy aspoň si myslím... uvidím časem

moc díky za názor, vážím si :)

...jinak i co Kočkodan mi zaujalo :)

„...jakože jsem měla konec nechat víc otevřený?“ 

to ne, jen jakbys až přiliš chvátala k závěru, kterej pak může působit prvoplánově připravenej, ne jak přirozeně, překvapivě z textu vzešlej

všem moc díky za čtení :)

 

J.Popelínský, příliš naléhavě - jakože jsem měla konec nechat víc otevřený? S tím mám trochu problém, dřív jsem byla spíš prozaička, u básní mám pocit, že je musím ukončit :) díky za postřeh, budu o tom přemýšlet

 

kočkodane, se tady usmívám

jo, ... *

Pokud tě zajímá, který verš se mi obzvlášť líbil, tak nepřestávej po dvojtečce číst: „a čas se plní do formiček, sám se peče i snídá“

s upíjením z Tvýho hrnku i kus relativního klidu a rozjímání, i když 

lógr na dně se v obrazech (s porovnáním k příchuti předešlejch nuancí)

sune ze lžičky až příliš naléhavě svým dovyprávěním

 

 

tip si tady...

Moc krásné, příběhy, co uhranou :)

Nádherné...obdivuji.../T.

Pěkné představy :-)