dopis Bohovi

Milý Bože,

nejdřív tě pozdravuju tam nahoru, abys věděl, že i neznaboh jako já, se k tobě může obrátit v nouzi nejvyšší a nebo jen tak z radosti. Já se tedy nemodlím, to ne, ale občas si na tebe vzpomenu a i se nahoru podívám. No a taky úplně maličko se na tebe zlobím. Cos mi to, prosím tě poslal, za anděla? Nejdřív mi přines modrý z nebe a pak odnesl i ponožky, co mi upletla máma. Ty pruhovaný červenobílý. Já vím, že to byla zkouška, ale Bože, taková hrozná? To jsi nemohl vymyslet něco lepšího? No nic, už jsem to rozdejchala, jen příště raději dvakrát měř, jo?

Ale proč ti píšu? Dostala jsem velkou chuť někomu napsat. Mám taky pár otázek a na ty bych chtěla, abys mi odpověděl. Navíc už se vůbec dopisy nepíšou, jen ty úřední. Dětem žádnej napsat nemůžu, nemají schránku a to by se ten můj dopis taky mohl někde ztratit. Mámu a tátu už taky nemám, takže jsi mi vyzbyl jen ty a tobě ten dopis klidně do toho nebe i hodím nebo pošlu orla.

Víš, co mě nejvíc zajímá? Jestli se tam u tebe potkali ti dva, máma a táta. Já si to furt neumím představit. Táta umřel, když mu bylo čtyřicet a máma ve třiasedmdesáti. Nebude ten věkovej rozdíl na závadu? Jak je to tam u tebe vůbec s věkem? Máma byla na starý kolena pěkně rejpavej morous a vyšla s ní jen stará Vaňková, ale ta už byla taky napůl hluchá a to se snad ani nedá počítat. To táta odešel v nejlepších letech a do poslední chvíle byl jako sluníčko.
Prosím tě, Bože, dej mi tam na něho pozor, on byl vždycky moc měkkej a ta naše máma mu dávala furt kapky. Ona to nemyslela nikdy zle, jen chtěla, abychom byli jak ze škatulky a všude bylo čisto. Však to znáš asi taky. (Máš, doufám, nějakou paní Boží, ne?)

No, a kdybys byl tak hodnej, prodiskutuj to s ní kapku, ale prosím tě, opatrně. Ona na tebe tutově dá. A když budeš u tý diskuze, pohlaď ji za mě a řekni, že ji mám stejně ráda, a že ty levandule stáčím do homolí ještě líp než ona a utěrky vyvařuju. To ji potěší. Díky.

 
Prosím tě a Ketinku občas pohlaď taky, ona to tady na tý zemi posledních pár let neměla vůbec lehký, však víš, jak byla nemocná. Co ti budu povídat, po rozvodu mi byla velkou oporou. A nech ji občas zaštěkat, ať má radost z toho nebeskýho života, jo?

A prosím tě, pošli letos konečně pořádnej sníh, ju? Takovej ten bílej a čistej, co si ho pamatuju ještě z dětství. Já už jsem ti nějak zestárla a teď s vnukem chceme dělat sněhuláky a bunkry, a když není žádnej sníh, co ho asi v zimě naučím, no řekni? Furt tady taky nebudu a mladí seděj u těch fejsbuků, ti ho nic pořádnýho nenaučej. Sáňky už jsme nevytáhli snad pět let. Občas pytel do odpadkovýho koše, ale to není ono. Nenech se prosit a konečně přičaruj tu Ladovskou zimu, ať si tu zimu života trošku ještě užiju.

No a na závěr bych tě chtěla poprosit, aby ses za mě přimluvil v pekle. Slyšela jsem, že se znáš dobře s Luciferem. Já moc to velký teplo nemusím. Když bude v kotli jen tak kolem sedmadvaceti stupínků, udělá mi to moc dobře na klouby.  To víš, chtěla jsem do nebe, ale tak nějak si nejsem jistá teď, když jsou tam všichni ti hodní, s nima bylo vždycky hrozný pořízení. Ještě bych se tam mohla potkat s tím mým svatým bejvalým. To bys mi snad ani nemohl přát.

Tak já se budu pomalu loučit, ještě si chci spíchnout tu masku na hlavu, než půjdu vyloupit spořitelnu. Prej musím mít nějakej hřích. No, dělám to se sebezapřením, však mě znáš, ale aspoň budou mladí zajištěný, až tu nebudu. A navíc, těch úroků, co si vzali, neřádi, za hypotéku na dům… si to zasloužej.

Tak buď s pánem bohem a vzpomínej na mě v dobrém.

Tvá ovečka sb