Limonádové znamení

Nepřístupná ulice

V ulici už rozkvetly plané třešně, rozkročené větvemi lehce se pohybují v dubnovém vánku. Záplava růžových lístečků svádí k úžasu. A muži se zastavují a hledí nad sebe do té růžové spousty, jako by hleděli do klína právě rozkvetlé dívky.

Jmenuje se jinak, ale ta ulice je Nepřístupná.

Horalky

Dvě holky s rovnátky. Ústy jim vane stříbrný vítr, mají je jako povstalci z kavkazských hor, mají je jako prapodivný tvor. Ale jinak jsou roztomilé. Tam v horách by si s nimi věděli rady.

Přísný kadet

Smíchovem jde muž v polní uniformě, přes rameno pušku, na hlavě červený baret. Kam jde a po čem pase ten kadet? Tady terorizují jen telefonisté v tramvajích. Na ty ostrou munici užít nelze, zatím je nikdo do legální definice terorismu nezahrnul. Ale až jednou.. zasní se ten přísný muž a pohlédne do oken tramvaje s chutí Charlese Whitmana. To by teprv byla střílená!

Limonádové znamení

Za chvíli budou komáři hrát do nepokojných not večerů. Červánky podmalují obzor a limonáda vydá své sytě žluté znamení. A jistě se najdou zapálení myslitelé, kteří zasvětí letní večery dumkám nad limonádovým znamením. A ti ostatní? Budou k sobě tisknout rty lepkavé sladkými šťávami, rudé od červánků a ke štěstí komárů plné krve. 

Páteční noc

Pátek vyšplhal až k půlnoci, světla města planou. Teprve se ale schyluje k chvíli, kdy jdou všechny řeči stranou. Zatím ještě splývají v šumění sektu, ještě omývají duše koketných žen. Až se čas naplní, a nikdo nezná té hodiny, dojde mezi mužem a ženou ke šťastnému zapomenutí řeči. Je jen svobodou volby mít takové zapomenutí za akt prvních, nebo posledních věcí člověka? A pokud ti lidé neusnuli, přou se o té volbě dosud.