Olt Schüttelhandova KRYCHLE (nespravedlivý propadák v soutěži jarní Krychle 2016)

Německý inženýr Olt Schüttelhand, vysportovaný blonďák s opálenou pletí a inteligentním modrým zrakem, jede se zásobovací kolonou na staveniště texaské železnice. Cestou se k nim přiblíží skupinka tří indiánů. Inženýr zpanikaří a začne po nich střílet. Indiáni palbu po jistém váhání opětují. Ostatní zásobovači, příslušníci lower class, se v úctě před graduovanějším Olt Schüttelhandem nechají strhnout a rozpoutají chaotickou bitku, během níž Olt Schüttelhand záměrně vyhodí do povětří dokonce i muniční vůz a způsobí tak Spojeným státům škodu nikoli malou.

Když ubohé zbytky zásob dorazí do tábora, zavládne v administrativní boudě rozčarování. Aby odvedl pozornost, nechá si Olt Schüttelhand předložit plán výstavby a hned všechny seřve, že proti původním plánům byla trať napřímena. Když ho svačinář Dick Stone tiše upozorní, že v původním projektu byla chyba, protože nějaký projektant měl asi ohnuté pravítko, rozhodne se Olt Schüttelhand (to bylo jeho pravítko) všechno hodit na stavbyvedoucího Bancrofta. Vyhledá ho v městečku a donutí ho k jednání s Apači.

Na okraj staveniště dorazí apačská delegace: náčelník Inču-Čuna, jeho syn Vinnetou a jejich bledý poradce Khaki-Petra. Khaki-Petra je německý misionář, taková nešťastná figurka. Desítky let učí Apače číst a psát a pravidlům společenského chování. Jako všem barevným jsou i Apačům jeho zásady k smíchu, pokládají je za projev slabosti a porušují je pokaždé, když je to pro ně výhodné.

Také teď se pouze z ješitnosti hádají kvůli zkrácené trati. Přitom je to nepochopitelné. Kratší trať pro ně znamená bližší nádraží a tedy snadnější odbyt cetek, které vyrábějí pro turisty jejich ženy. Ale není divu, zahálčivým „bojovníkům“ je úplně jedno, jak daleko budou muset jejich indiánky putovat.

Během Vinnetuova rozhovoru s Olt Schüttelhandem si Kleki-Petra s hrůzou uvědomí, že Vinnetou užívá zcela špatně neurčitý člen ein, eine, ein. Například říkal eine Frieden, „jedna mír“. přitom mír je v němčině rodu mužského!!!!! Zoufalý ze svého didaktického selhání se Khaki-Petra vztyčí od mírového ohniště tak prudce, že přítomný předák Santer vytáhne pistoli k přiměřené sebeobraně. Khaki-Petra se vrhne přímo do dráhy kulky a zemře. Kulka se ještě odraží od žulového balvanu a smrtelně zraní stavbyvedoucího Bancrofta. Když v náručí pokryteckého Olt Schüttelhanda umírá, jeho poslední slova jsou:

„Šlo mi jen o efektivnost veřejných investic!“    

Nešťastná úmrtí způsobí konec vyjednávání a Vinnetou je honem předán kmenu Kiowů, protože ti se snaží s Američany na pokroku spolupracovat. Velká část dělníků se přidá k předákovi Santerovi, protože už mají dost Olt Schüttelhandovy nekompetentnosti. Mezi oběma skupinami bělochů dojde k boji, při kterém Olt Schüttelhand zničí ještě lokomotivu, hostinec a větrnou elektrárnu. Než ho však místní soudce stihne odsoudit, přepadnou městečko Apači a Olt Schüttelhanda i s několika jeho vykutálenými přáteli zajmou a honem odvedou do své zemljanky. 

Bydlí tam s nimi i Vinnetouova sestra Nšo-Či („Krásný den“). Očividně je krásná nejen ve dne, protože Olt Schüttelhand ji brzy nakazí pohlavní chorobou. Ona přesto přemluví radu starců, aby zajatce jen tak nepovraždili, ale raději je nechali zemřít při nějaké bojové hře. První je na řadě Olt Schüttelhand. Vinnetou proti němu vychytrale nastrčí svého otce. Pokud otec zemře, dočká se Vinnetou konečně vytoužené funkce náčelníka. 

Tentokrát se ještě nedočká, Schüttelhand Inču-Čunu jenom omráčí, Apači nicméně pod vlivem Nšo-Či, zcela ovládané hormony, darují Olt-Schüttelhandovi život. Když se ještě navíc dozvědí, že je absolventem drážďanské techniky s červeným diplomem, prohlásí ho za Vinnetouova bratra.

Nšo-Či pokračuje v intimním vztahu s Olt-Schüttelhandem. Často posedávají na skalisku nad řekou Rio Pecos a ona si prozpěvuje, jak je naučil Khaki-Petra:

Blíž k tobě, Bože můj, vždy k tobě blíž!

V smutcích i radostech mou prosbu slyš:

Ať kráčím den co den jen v tobě svoboden,

blíž k tobě, Bože můj, vždy k tobě blíž!

(v originále:

Közelebb, közelebb, Uram, hozzád!

Boldogan ölelem keresztedet át.

Édes lesz az nekem, hisz te fogod kezem.

Közelebb, közelebb hozzád, Istenem!)

Při hovoru o plnohodnotném oběživu vymámí Olt-Schüttelhand z Nšo-Či informaci o tom, že Apači mají v horách ukryté zlato. Namluví Nšo-Či, že jí zaplatí studium na soukromém gymnáziu v Santa-Fé. Vinnetou pošle pro zlato otce Inču-čunu (proč  posílá na riskantní výpravu svého prostoduchého a dobrosrdečného otce, to už víme) a Nšo-Či. Santer při pátrání po dodatečných zdrojích financování železnice je pronásleduje a posléze oba zastřelí. Vinnetou se konečně stává náčelníkem, mohou se s Olt-Schüttelhandem poflakovat po světě jako příživníci. protože nezbytné potraviny a ošacení jim dávají zadarmo apačtí soukmenovci.  

Po nějaké době ovšem dorazí i do Arizony zákon, právo a spravedlnost a Olt-Schüttelhandovi hrozí, že by měl nastoupit trest za všechny své zločiny. Vraždy by snad ještě bylo možné připočíst nešťastným poměrům na Divokém Západě, ale, to že neplatil odvody sociálce, ani nezdaňoval nepeněžní plnění od Apačů, je nepromlčitelné!

Schüttelhand proto raději odchází do chaotické a nepořádné Evropy a usazuje se v rakouském městečku Braunau. Tam se poprvé dozví, že jeho přezdívka Schüttelhand znamená nejen otřásající ruka, ale také třesoucí se ruka. A opravdu se mu k stáru díky dědičným předpokladům začíná horní končetina nepředstavitelně třást. Díky genetickým zákonům se tento třas přenese i na jeho syna, narozeného z nemanželského vztahu v roce 1889 v městečku Braunau.