Nevolnost

Ráno jsem zapnul rádio. Moderátor se vyznával z nejistoty: na víkend má odletět do Dubaje, ale obává se, že si výlet příliš neužije, ježto bude tak krátký.

Je dilema moderátora situací současného člověka? Člověka, který už neví, co by zkonzumoval, aby nabyl pocitu, že stále žije?

Dostavila se ranní nevolnost. Nevolnost z moderátora, z této civilizace. A – čirý odpor k ní.

Je to odpor k hlouposti, ignoranci. Co se ignoruje? Země. Gaia. Příroda. Veřejný prostor. Hodnota střídmosti.

V rádiu se ráno totiž taky říkalo: vezmu pár tisíc a obletím na jeden zátah svět. Za sebou zanechám ropnou stopu. A je mi to úplně jedno; jediné, co mě zajímá, jestli nebudu příliš unavený z cesty a jestli mě Dubaj nebude nudit.

Ranní nevolnost z idiotů, kterými byl obsazen veřejný prostor a kteří drží moc krmit lidi svými bludy. Blud: zatemňující řeč, žvást s kompetencí určit společenský trend.

A ti idioti z rádií jsou vlivní. Sociální sítě se hemží prostoduchými zprávami z cest: fotografie, nanejvýš zvolání „super“. Pláže kokosových ostrovů, džungle Vietnamu, ruiny Říma, autobus z Londýna. A jídlo, barevné, roztodivné, úžasné.

Exotika. Dokonce to zašlo tak daleko, že už ne erotika, ale exotika vládne člověku. Erotika se vystěhovala někam pryč, do neznáma. Její úlohu plní umělý sex všude kolem. Je v reklamě, je všude. Z erotiky v něm nezůstala ani stopa. Jako by erotika byla docela uhašena sexem a namísto tajemství tělesnosti nastoupilo tajemství cizího vůbec. Objevované značně neuměle, asi jako když se o erotiku pokoušejí děti.

Moderátor z ranního vysílání nebyl než dítě, kterému shoda okolností dala do rukou možnosti ke všemu. A ono se v rozmarech rozhodlo všech možností využít. Neboť jedním z kategorických imperativů současnosti je právě: Využij svých možností. Jak napsal Vattimo, opak je pravdou: Nevyužívej všech možností! Proč? Příklad: jednou takovou možností je atomová bomba. Víkendový let je malou atomovou bombou.