Orel

Bylo pondělí večer. Kráčel jsem špinavým městem, z komínů obrovských cihlových domů, které mě svíraly, se linuly mohutná oblaka kouře, stoupající ke studené obloze, na jejímž vrcholu čněl zářivý měsíc. Vítr se proplétal úzkými ulicemi a tvořil víry prachu, které pak hnal proti mé tváři. Vzduch byl prosycen štiplavým smogem, vůní cigaret, vína a špíny. K zemi se snášel protivný déšť, který tvořil na nerovné silnici a chodníku nejrůznější potůčky a kaluže. V děravých okapech nade mnou tekly proudy vody, které se na jejich konci zběsile vrhaly do hlubokých kanálů.
    Zničehonic jsem před sebou spatřil jasné, žluté světlo které nepocházelo z blikajících pouličních lamp. Uslyšel jsem na obloze řev, ptačí řev znějící jako andělské trubky. Podíval jsem se vzhůru a uviděl mohutného orla. Obklopovala ho oslnivá, ohnivá záře která pohltila všechno, co bylo v dohledu. Při každém mávnutí jeho majestátních křídel, od nich odlétali žhavé jiskry, které vyplňovali čtvrť pod ním příjemným teplem. I na takovou dálku byli naprosto zřetelné jeho svobodné, smutné, zoufalé oči v nichž byli zapsány příběhy všech těch lidí, o kterých nikdo nikdy neslyšel a ve kterých se jako v zrcadle odráželo město pod ním. Hleděl jsem s údivem na tu nádheru, odehrávající se tam nahoře a postřehl, že si mě orel všiml. Jako by se zastavil v letu a se zájmem mě pozoroval. Znejistil jsem, orel nade mnou začal pomalu kroužit. Nevěděl jsem co dělat. Cítil jsem neodolatelný chtíč, zároveň však strach, strach opustit tuhle ulici, strach z neznámého. Z mého zasnění mě vytrhlo až zpozorování, že se orel řítí přímo proti mě. Rychle jsem se přikrčil a utíkám se schovat pod rezavou, plechovou střechu. Těsně před očima se my na poslední chvíli mihly ostré pařáty. 
     Zahlédl jsem ještě orla, jak zklamaně opět vzlétá ke hvězdám. Naposledy se na mě otočil a jeho záře zmizela v husté tmě. Teplo se pomalu rozplynulo, zavládla opět bodavá zima. Zamáčkl jsem slzu a chvíli jsem ještě poslouchal déšť, který bubnoval o můj bezpečný úkryt. Vím že se orel ještě vrátí, ale já už budu připraven, zavřu oči a nechám se unášet v jeho pevných spárech tam, kam se podívá jen málokdo...