Správný výsledek

 

 

Neztrácej svůj čas tím, že myslíš na někoho, kdo si na tebe za celý den ani nevzpomene.

Neztrácej svůj čas tím, že ti chybí někdo, komu ty ne….

 

 

 

Špatně chodím.

 

 

„Co to děláš?“

Stojím před tabulí, v ruce bílou křídu a prolamuji kolena. Matikář sedí za katedrou, kouká na mne z boku.

„…s těmi koleny,“ dodá, když se na něho tázavě podívám. Usměju se. Světlé, fialkové manžestráky obepínají moje nohy. Přešlápnu a podtrhnu správný výsledek.

„Dobře, ale ty kolena…jednou si na mě vzpomeneš. Nedělej to.“

 

Je to už tolik let.

 

„Člověk není břemeno…“

Ničím si záda, přetěžuji klouby.

Zvedat ve dvou bezvládné tělo, otáčet pacienty na lůžku, posazovat, podpírat při chůzi…

 

Co to dělám?

 

Dívám se na fotku ze svatby svého prvorozeného syna…já s mojí maminkou…a opět nohy.

Ani na fotce si je nedokážu srovnat. Děsím neznalé. Myslí si, že jsem postižená...

 

Stojím na chodbě nemocnice.

Mám noční službu.

Musím se přidržet zábradlí, bolest mi brání v chůzi.

Je prosinec, nemohu zůstat doma.

Jít do pracovní neschopnosti?

Kolegyně by mě sežraly …

 

Je po Vánocích.

Stojím před rozhodnutím, jak dál s bolestí, která mi podlamuje kolena.

 

Už si nemohu dovolit chodit oklikami.

 

Nemohu ztrácet čas s lidmi, kterým nechybím.

---