dopis

věnováno Markétce

dopis

 

svět je přísloví na každý den

 

ráno se budím s tebou

a do schránky házím sobě adresovaný

neb mi nikdo jiný nepíše

 

chtěla jsem se tě zeptat..

zase jsem plakala

ne kvůli tobě

(ale to je vlastně jedno)

 

ruce mám pořád studené

a pouštím pořád tu samou hudbu

 

venku prší

 

a já marně hledám ten mrak

podobný tvému úsměvu

má Markétko

 

 

 

 

 

odstíny zlaté

 

prodala jsem všechny

odstíny zlaté

jen pro tvé hřejivé objetí

které nikdy nebylo skutečné

 

je mi jasné, že říct to doktorům

nacpali by mne práškama

 

povídám si se sebou, s tebou

a v očích se mi lesknou penízky

které nikdy neutratím

 

všechno je v pořádku – pro mě

jen ty jsi stále neviditelná – pro ně

 

pamatuju si ten vyděšený

a ustaraný pohled

když jsem o tobě povídala v léčebně

 

snad je vyděsila má jistota

tvého bytí

snad ...

(tomu jen nechtěli věřit..)

 

 

 

 

 

 

---