Ženský kosmos

Lodě bláznů 21. století

Televize je plná neurotických lidí. A ti, co neurózu skrývají, kladou neurotické dotazy: Zvládne Česko migrační krizi? Kde je hranice svobody slova? Je Petr Kramný vinen? Na úsvitu novověku by nejspíš všechny ty mánické postavy nasadili na loď a vydali širému moři. Říkalo se tomu lodě bláznů a ne vždy to byla jen alegorie. Ovšem nebylo jich tolik. To dnes by vydaly na celou flotilu. Vyjížděla by odněkud zpod Kavčích hor a brzy by po proudu vydala na celou migrační vlnu. 

Ženský kosmos

Jeden z aforismů Karla Krause: Kosmetika je nauka o ženském kosmu. Procházím kolem Sephory a táhne mě to jako plukovníka Romaněnka do černých dálav nad Zemí. Ty ženy tam vůbec nepřipomínají zelené mužíčky, snad ani ony mě tak nevnímají, přeji si. Sošné Afrodity a Heleny s višňovými rty a bezvadnou frizúrou. A kolem všechna ta zrcátka, co jich tolik není ani v ptačí voliéře, a parfumy a krémy na všechny části těla a na každou hodinu dne a noci. A ty krásky se smějí a já jsem v jejich moci.

Kateřina a její hosté

Je sobota před půlnocí a v televizním studiu nedaleko odsud zpovídá Kateřina Brožová své hosty. A protože jde do finále, otázky skládají účet rafinovanosti: Jaká je vaše oblíbená barva? Host (žena) odpoví, že růžová. „Ale jako taková ta tělově růžová,“ dodá. Kateřina se tváří vážně, téměř jako by předsedala jednání OSN v předvečer atomové války. Pak ale odlehčí, když se kousne do spodního rtu. A divák konečně pochopí, že ta otázka byla směřována jemu: Jakou bys chtěl, aby mé kalhotky měly barvu?

Životy těch druhých

Nejpitomější z melodií. Tak právě ta prořízla ticho, v něž se vzalo noční sídliště. Někdo někomu volal, jako že už je dlouho sám. A volaný to nevzal. Třeba mu sešlo na tom tichu kolem, třeba chtěl být chvíli sám. A muži se sluchátky, na služebně daleko odsud, zklamaně pokrčili rameny. Jaká je jejich samota?